J.Hošek, A. Hošková, J.Stáhlichová, J. Bolf, Vladimír Skrepl: Magnetic Fields
10. 7. – 17. 8. 2001
kurátor: Jakub Hošek

obraz, instalace, zvuk převážně studenti ateliéru Vladimíra Skrepla 

Magnetic Fields „Nalézt společný přístup k jednomu tématu lze i mezi generacemi. Je tu málo podobných výstav a navíc hrozně málo těch, které nechtějí diváka zatěžovat komplikovaným cílem. Jsme hraví a taky trochu plaší a přesto dokážeme křičet. Naše barevnost, provokativnost a radost z práce dokáže křičet za nás“.

„Letošní léto jsem chtěl udělat výstavu s lidmi, kteří jsou mi příbuzní svými názory“, říká Jakub Hošek. „Galerie Jelení je přímo stvořena k setkávání lidí různých žánrů i generací, přitahuje umělce i diváky, je takovým „polem“, které se určitě dá nazvat magnetickým. A když už jsme se jednou na tom či v tom poli setkali a měli možnost „křičet“ celé léto, zkusili jsme to každý po svém.“

Jakub Hošek, AVU, ateliér Vladimíra Skrepla – svou instalaci chápe jako trojrozměrný obraz sahající až k divadelnímu měřítku. Přesto se jedná o zmenšený model – projekci moderní potopy světa, kterou bere se sobě vlastním humorem. Právě toto „vágní“ téma shazuje svou vážnost hlavou obří ryby – popelnice pohybující se ve vlnách se zlatým zubem v otevřené tlamě. Nepoměrně velké vlny fiktivního oceánu dosahují velikosti „domečků“. V nadsázce lze Jakubovu „potopu“ chápat jako návrh recyklace světa pomocí velké ryby. 

Johana Stáhlichová, VŠUP, ateliér Prof. Pavla Nešlehy – přetransformovaný, zjednodušený, stylizovaný svět je vyjadřován tváří stylizovaného děvčátka. Tato tvář vyjadřuje naivitu i agresi, lásku i veselí, strach i nenávist, rozpustilost i vážnost. Vážně nevážná forma celého obrazu se blíží až animovaným snímkům. Je to skutečně několik obrazů v jednom, několik výňatků z celého světa. Naschvál se jedná o děti, které mají svůj černobílý pohled na svět, znají dobro a zlo, proto na obraze nejsou žádné kompromisy. Jedná se o barevnou a přitom plynulou a opakující se přirozenost. „Johanin dívčí svět“ může evokovat feministický postoj, i když toto nebylo prvotní myšlenkou.

Anežka Hošková, FAVU, ateliér Václava Stratila

Vladimír Skrepl :CAT KILLERS
Nejdřív byl černej kocour E.A. Poea. Je oběšenej, černej, šedej a plnej kočičího steliva (písku). Pak jsou Cat Killers - kočičí Ku-Klux-Klan - nebo taky rodina, rodiče, který ničí svoje lidi, děti, kočky.

Zbyly z nich jen obaly, hadry, kostýmy, ale jsou pěkný. K tomu tančí Hula Girl a zpívá pořád dokola to samý a dělá pořád dokola to samý.

Jen na chvíli se kroutí s podobně postiženou rybou. Občas je jen zrnění, takže nikdo neví, co se děje. A to je celej příběh.