David Adamec: Auta
15. 1. – 31. 1. 2003
Galerie Jelení: FOTOGRAFIE VYSTAVENÉ V GALERII JELENÍ PŘEDSTAVUJÍ CYKLUS, POŘÍZENÝ BĚHEM TVÉHO POBYTU V AUSTRÁLII. JAK DLOUHO JSI V AUSTRÁLII POBÝVAL? V JAKÉM ČASOVÉM OBDOBÍ VZNIKLY?
David Adamec: Byl jsem tam rok. Cyklus fotografií, který vystavuji vznikl v období několika měsíců na jaře roku 1999, i když v Austrálii byl vlastně podzim. Občas jsem chodil na procházky po Canbeřře a fotil, co mě napadlo, ale tam byly hlavně auta, obrovský parkoviště plný aut. A taky benzinky a supermarkety.
GJ: NA KTERÉ ŠKOLE JSI V AUSTRÁLII STUDOVAL A JAK BY JSI JEJÍ ÚROVEŇ HODNOTIL VE SROVNÁNÍ S AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ, KDE JSI NEDÁVNO ABSOLVOVAL?
DA: Byl jsem na Canberra School of Art. Je to klidné a trošku provinciální místo, kde se toho příliš neděje, ale to bude i tím, že Canberra rozhodně není tepajícím velkoměstem, ale spíš ospalou dírou uprostřed buše. Takže ta škola rozhodně není nějakým kadlubem umění. Canberra je spíš tak na studium biologie nebo astronomie, je tam nádherný klid a spousta parků. V Praze je více energie. A pražská škola má větší tradici. Rozdíl je ale i v technologii, v Canbeřře jsou bohatší a je tam všechno daleko lépe zorganizováno, takže máš čtyřiadvacet hodin denně přístup do studia, kde je pětatřicet počítačů, video a všechno to perfektně šlape. Správce sítě se jmenuje John Mills a vyřeší jakýkoliv problém.
GJ: OVLIVNILO VYBAVENÍ ŠKOLY TVOJÍ POZDĚJŠÍ ORIENTACI NA NOVÁ MÉDIA A FOTOGRAFII? ZAJÍMÁ TĚ DO BUDOUCNA PRÁCE S NOVÝMI MÉDII, JAKO MOŽNOST ZKOUMÁNÍ DALŠÍCH TECHNICKÝCH MOŽNOSTÍ, OBRAZU, NEBO MÁ PRO TEBE MALOVANÝ OBRAZ STÁLE HODNOTU? MÁ MALOVANÝ OBRAZ JEŠTĚ MOŽNOST PŘICHÁZET S NOVÝMI NÁPADY?
DA: 1) Určitě mě ovlivnil fakt, že jsem byl v ateliéru Martyna Jollyho “fotomedia”, ale byla to pro mě spíš jen taková exkurze, kde jsem se měl možnost konfrontovat s pravými fotografy, něco jako kdybych šel na stáž na FAMU. Nedá se ale říct, že by šlo o nějaký obrat v mém pohledu na malbu. 2) Jistě, jistě, malovaný obraz má nekonečné možnosti.
GJ: JSOU VYSTAVENÉ FOTOGRAFIE VZNIKLÉ DELŠÍM PROCESEM VÝBĚRU, FOTOGRAFOVÁNÍ SE STATIVEM APOD., NEBO JSOU SPÍŠE RYCHLÉ, “NÁHODNÉ“ DOKUMENTACE, U KTERÝCH ZÁLEŽÍ PŘEDEVŠÍM NA OBJEKTU, KTERÝ FOTOGRAFUJEŠ?
DA: Se stativem jsem fotil jen málo, takže většinou šlo spíše o různé postřehy, prostě když se mi něco líbilo, nebo mě nějak upoutalo, vyfotil jsem to. Ale to je celkem normální postup. Pokud jde o ten objekt, tak na tom mi vlastně příliš nezáleželo, spíš jsem chtěl zachytit detail: odlesky, stejkance, prach a šmouhy, takže jsem se někdy dostal až do téměř abstraktní polohy. Někdy jsem to zmáčknul jen proto, že se mi líbila barva. Je ale pravda, že některé z těch fotek jsou spíše takové portréty. Auta totiž mají silnou individualitu, jak stárnou, jakoby dostávaly duši, i když to se týká asi všech věcí. Na novém autě není nic moc zajímavého.
GJ: DÁ JEDNOZNAČNĚ ODDĚLIT PRÁCE PROFESIONÁLNÍCH FOTOGRAFŮ, NAPŘ. STUDENTŮ NA FAMU A VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ, KTEŘÍ POUŽÍVAJÍ FOTOGRAFII NAMÍSTO MALOVANÉHO OBRAZU?
DA: To je často diskutovaná otázka, takže na tom asi něco bude. Je to asi věc přístupu. Když člověk chce, určitě se může vůči fotografii nějak vymezit a říct: to, co dělám, nejsou fotografie, jde mi o něco jiného a tak dále. Myslím, že problém spočívá v tom, jak chápeme slovo “fotografie”. Já osobně to moc neřeším, ale když se mě zeptáš, jestli jsem fotograf, tak řeknu, že ne, i když teď vystavuju fotky.
GJ: PROFESIONÁLNÍ FOTOGRAFOVÉ TAKÉ PRACUJÍ S DOKUMENTÁRNÍ BAREVNOU FOTOGRAFIÍ, U KTERÉ JE TÉŽ VELMI DŮLEŽITÁ KOMBINACE BAREV ATD., TAKÉ VYTVÁŘEJÍ “OBRAZY“. V ČEM JE TEDY ZÁKLADNÍ ROZDÍL?
DA: Klasický fotograf rozumí filmům, vývojkám a celému řemeslu, já ne.
GJ: VĚTŠINA MALÍŘŮ DNES MALUJE PODLE FOTOGRAFIE. ZACHOVAL SE I ARCHIV POZŮSTALOSTI PABLA PICASSA, Z NĚHOŽ JSOU ZŘEJMÉ KONKRÉTNÍ FOTOGRAFIE, SLOUŽÍCÍ JAKO PŘEDLOHA KE KUBISTICKÝM PORTRÉTŮM. NEJEDNÁ PŘI VYUŽITÍ FOTOGRAFIE ZE STRANY VIZUÁLNÍCH UMĚLCŮ SE O URČITÉ "ZJEDNODUŠENÍ PRÁCE"?
DA: Jsou malíři, kteří malují podle "živého" modelu, protože jim jde o zachycení něčeho éterického na místě samém, nebo jsou na to tak zvyklí. Je ale fakt, že fotografie může fungovat v podobném smyslu jako skica. Když potřebuješ namalovat třeba vrtulník nebo pandu, kde je máš najednou vzít?
GJ: MOHLA BY BÝT TATO SÉRIE TĚCHTO "AUTA" NAMALOVANÁ, MOHLO BY SE DOSÁHNOUT PODOBNÉHO ÚČINKU?
DA: Nevím. Asi by to působilo jinak.
GJ: JE ZAJÍMAVÉ, JAK VELMI JSOU FOTOGRAFIE AUT PODOBNÉ TVÝM DŘÍVĚJŠÍM MALBÁM. DÁ SE ŘÍCI, ŽE VYTVOŘENÍ VLASTNÍHO “RUKOPISU“ VE FOTOGRAFII JE STEJNĚ OBTÍŽNÉ JAKO U DALŠÍCH KLASICKÝCH TECHNIK?
DA: Samozřejmě, je to velmi, velmi obtížné, stojí to veliké, téměř nadlidské úsilí.
GJ: DĚKUJEME ZA ROZHOVOR
