Dominik Lang: Vau!
9. 5. – 2. 6. 2005
kurátorka: Gabriela Kotíková

Dominik Lang je studentem AVU, kde od letošního školního roku s pracuje v ateliéru Jiřího Příhody. Dočasně tak uzavřel maraton přestupů mezi ateliéry, jež dokládal jeho skepsi z nabízené oborové struktury a její kvality. Jeho "netrpělivost" je patrná nejen z jeho působení na AVU, kde často intervenuje instalacemi reagujicími na aktuální školní klima, ale zejména z hledání hranic všedního a vyjímečného, patřičného a nelogigkého.

Pohybuje se od sochařství přes kontext prostoru k čistě konceptuálním vstupům a akcím. Vyrábí sochy, manipuluje s jejich kontexty i s diváky. V rámci svých výstav nově definuje známé galerijní i jiné prostory, narušuje stereotypy jejich používaní, jejich proporce, zlepšuje jejich uspořádání z pozice umělce, nikoliv jejich uživatele či architekta nebo jednoduše přesazuje květiny v jejich okolí.

Dominik Lang vyrobil repliky tradičních českých minimalistických soch jen proto, aby si je mohl prohlédnout, nebo aby jich využil ke grilování steaku. Chodí po ulici a ptá se kolemjdoucích "Jak se dostanu do galerie", má za sebou sochařské realizace pomníkového typu a další práce ve veřejném prostoru. Na některých výstavách nebylo téměř nic k vidění, pro všechny byla společná jejich náročnost přípravy a praktická reallizace, což pro autora mnohdy bývá jednou z hlavních motivací. Práce Dominika Langa jsou nenápadné, zbytečné a komplikované, provokují faktem jejich existence. Hledá další komunikační způsoby pro umělecké dílo s využitím sochařství, designu, architektury až po princip ready-made.

Artefakty na výstavě Česká republika využívají všech zmiňovaných přístupů. Výstava je nazvaná podle ústředního objektu a „čecháčkovské“ atmosféry ostatních prací. Představuje práce z let 2003-2005. Na výstavě se doplňují objekty, fotky a koláž na téma českého kutilství, estetiky české normalizace až po re-definici formy autoatlasu ČR. Druhou součástí projektu je jeho způsob prezentace: naráží na praktickou potřebu dialogu mezi autorem, dílem a divákem. Zda je "tvoření" tou nejdůležitější prací, nebo umělcovým sobeckým ukojováním. Výstava svou neveřejností parafrázuje model umění "do šuplíku". Je zodpovědně precizně připravena do všech detailů (1.patro Karlín Studios), její podobu se však můžeme jen dohadovat skrze zavřené dveře. Dominik Lang tímto projektem netradicně nereagoval na konkrétní prostor, ale na konkrétní situaci kolektivní výstavy, jejíž je v tomto případě součástí.

Jan Novák