Jiří Kovanda: Vánoční ozdoby
11. 5. 2006 – 1. 6. 2006
kurátor: Michal Pěchouček

Skoro vánoční povídka...

Jednou v zimě jsem šel vynést odpadkový koš a našel jsem na popelnici šetrně přehozený dámský kožich. Vzal jsem ho za poutko, abych mohl otevřít víko a na dně popelnice ležela zelená etuje na zip. Uvnitř ní byla rtěnka a lak na nehty ve stejném odstínu. Když jsem jel s prázdným košem ve výtahu, tak mě napadlo, že bych se mohl převléknout za ženu.

Ještě ten samý den jsem chodila sama po městě a když jsem večer dostala žízeň, začla jsem přemýšlet, kam si zajdu na víno s kolou. Zaujal mě jeden vchod s nápisem Gourmet Club, protože měl svítící markýzu. Byla z mléčného skla a pod ní stál hezky nasvícen starší muž. Vypadal jako Jiří Kovanda. Blížila jsem se ke vchodu ladným a sebejistým krokem, který jsem pilovala celý den. Cítila jsem naprostou spokojenost s celým svým zevnějškem, včetně mého mladistvého trochu chlapeckého obličeje. Všimla jsem si už z dálky, že mě muž zkoumavě pozoruje. Vlastně nebyl ani tak starý, jak jsem si myslela. Připadal mi v té fialové uniformě dokonce velmi přitažlivý. Ale raději jsem si ho moc neprohlížela a prošla kolem něj jakoby nic. Když jsem ho minula, zaslechla jsem tichý šramot, podobný tomu, jako když se někdo otočí za pěknou ženou na drátěné rohožce.

Vstoupila jsem do rozlehlého baru připomínající prázdnou školní jídelnu. Místnost voněla směsí kokosového osvěžovače vzduchu a spáleného olivového oleje. Sedla jsem si ke stolu pro čtyři, hned vedle umělého vánočního stromku. Trochu jsem se narovnala v zádech a krátce se podívala směrem k baru. Za ním si ve stoje povídali dva číšníci. Pozorně jsem naslouchala jejich neurčitému mumlání a zdálo se mi jako by se něčemu smáli. Jeden z nich po chvíli obešel barový pult, opřel se o něj lokty zepředu a hrál si s mobilním telefonem.

Deset minut jsem civěla do rudého ubrusu a nikdo mě neobsloužil. Natáhla jsem ruku a sundala z vánočního stromku stříbrnou kouli a pověsila si jí na ucho. Dala jsem si na protest nohy na stůl a prohlížela si špičky svých pečlivě umytých prestižek. Za pět minut přišel ten muž ve fialové uniformě, který vypadal jako Kovanda, postavil se k mému stolu a pravil příjemně zvučným hlasem:

"SUNDEJ SI TY PASTELKY Z TOHO STOLU, VRAŤ TU BAŇKU NA TU JEDLI A VYPADNI TADY VODSUĎ, TY KEMRE PŘIHŘÁTEJ!"

Michal Pěchouček Jiřímu Kovandovi