Patrik Čabla: IDEA, bytové doplňky, …, ozdobné vázy
29. 8. – 12. 9. 2007

Patrik Čabla je asi poslední umělec z mého blízkého okolí, který se hodí, díky svým posledním pracím, do striktně ohraničeného výběru forem, jež představili manželé Ševčíkovi na výstavě Forma následuje… risk. Kvůli načasování klauzur, kde své současné práce ukázal, vystavuje až na repríze výstavy v Bratislavě. Výstavy tohoto typu, zvláště od této kurátorské dvojice mají nesporné zásluhy na naší scéně. Ševčíkovi opět po dlouhé době „manipulovali“ s obecnými představami u nás, tentokrát o tom co je socha. Myslím to, že díky výstavě ve Futuře je nyní typ soch jež Ševčíkovi představili vnímán diváky a třeba I studenty jako regulérní výtvarný jazyk a tento projekt i přestože reprezentuje pouze část jednoho media má schopnost opět ovlivnit alespoň lokální mantinely umění.

Čabla se shoduje s touto strategií v intuitivním komponování existujících forem, propojených levným, často odpadovým materiálem. Zdobností, která ve své snaživosti a dekorativnosti hraničí s kýčem a neuchopitelně odpudivým hybridem. Přesto je Patrik Čabla stále výrazně „svůj“, nesleduje soudobé souvislosti a vliv na jeho tvorbu nepochází z uměleckých kontextů a uměleckých formulací, je inspirován existujícími formami mimo tuto sféru. Z produktů vesnických nadšenců, kteří se sousedsky mezi sebou předhánějí o to, kdo z nich má zdobnější plot. Čablův model lidového umění nečerpá z historie jako např. z krojů nebo lidových tradic, je to folklór zcela nedávný a reálný, se kterým se setkáváme mimo profesionální uměleckou sféru a její centra. 

„Retro“ plastiky Patrika Čably jsou obrazy toho, co ve výsledku vidíme. Váza s barokní formou je opravdu ozdobná váza, brána je bránou. Vázy se obecně z především původně užitkového předmětu, již dávno před Patrikem, staly objekty částečně nebo zcela estetickými. Patrik Čabla už vychází pouze z tohoto faktu, nikdy nevytvořil vázu, která by opravdu sloužila na květiny nebo nějaký mok. Podobně jeho brány vědomě pracují pouze s možnostmi jejich formálních zpracování. Nejedná se o brány nebo branky které skutečně a smysluplně bráni ke vstupu, naopak nás nechávají na pochybách. Ony pochyby se týkají účelnosti ale I čistě vizuálního efektu, jeho práce nejsou totiž ani doslova hezké, natož v klasickém slova smyslu zdobné. Stejně jako je tomu u váz Patrik „výtvarničí“ i se sokly, ty jsou rovnocenně míněnými artefakty a s vázami nad nimi, tvoří nedílnou součást jediné sochy. 

Patrik Čabla je výjimečný svou opravdovostí, nadšením a zaujetím, které mu bezesporu vydrží nehledě na proměnlivost uměleckých trendů, proto mu přeji aby zůstal všem těmto trendům na dohled.

Dominik Lang