Pavel Mrkus: Water Tales
11. 2 – 4. 3. 2008
kurátor: Jiří Černický

Je to příběh z jiného světa. Nemám na mysli to, že byl natočen v Japonsku, ale že jde o klasický dokument bez stínu umělecké spekulace na téma, které český intelektuál pohybující se v oblasti vizuálního umění bude pravděpodobně vnímat jako něco pouze přirozeného. Možná by tento ekologicko, etnicko, přírodopisný snímek mohl být promítán na ČT 2 nebo na National Geographic Channel a nikomu by to nepřipadalo zvláštní. Naopak, zvláštní nám bude připadat v galerii současného umění.

Proč?

Jsme zvyklí na tajemné příběhy, na drsné dadaistické troufalosti, na filmy bořící tabu, na nejistoty a zastřenosti atd, atd… Nic takového nám „Water Tales“ nenabízí. Nabízí nám „Pražákům“ jen „provařenou“, pramenitou vodu a navíc v nezávislé galerii.

Jde o čistý dokument o čisté vodě, o šikovnosti starých vesničanů, kteří zůstali sami kdesi v horách na opačné straně planety. Jde o uměleckou neartikulovanost, neostrost, neprovokativnost, netendenčnost. Jde o snahu jemně posunout zájem o přírodu směrem k uměleckým zájmům. Jde o funkční aktualizaci landartu - tentokrát se sociálními aspekty. Jde o aktualizaci našeho zájmu o staré lidi, kteří bývají mnohdy vytlačeni na okraji společnosti. Nejde o hru s uměleckými kontexty jako je modernismus ani koncept natož pak o neokoncept či jakékoli jiné neo– je to přímá životní informace – prakticky aplikovatelná.

Jiří Černický