Eugenio Percossi: Neurotic
26. 5. – 11. 6. 2009
vernisáž v pondělí 25. 5. v 18:00

Tisková zpráva slouží novinářům a publiku výstav k tomu aby mohli pochopit souvislosti aktuální výstavy s autorovou předchozí tvorbou. V ideálním případě je divákovi poskytnuta taková tisková zpráva, v níž návštěvník výstavy nalezne klíč i k dílům kterými je obklopen. Galerie předžvýká a zjednoduší příběh, nabídne zkratky mezi příchodem a odchodem z expozice, vysvětlí že autor svou aktuální výstavou potvrzuje a posouvá svou tvorbu která nás tak či onak obohacuje nebo naopak vytváří něco naprosto překvapivého a nového. V případě tiskové zprávy o práci Eugenia Percossiho by se divák měl dočíst jak autor zpracovává témata jako je smrt, deprese, že jsou jeho díla plná vnitřních emocí, a odhalených věcí kterými se nechlubíme, které bývají zasuté hluboko v nás. Eugeniovi práce mají ale ten dar že na nás působí přímo, na naše paralelní emotivní stavy a tabu. Díky Eugeniu Percossim vidíme věci ve kterých můžeme poznat kus sebe samých, obvykle tu část já která nepatří k rysům, kterými se rádi chlubíme. Odlehčeným příkladem je i výstava v Galerii Jelení. Eugenio představuje svůj archiv předmětů, které původně neměli být uměleckým dílem. Tvůrcem není Eugenio umělec, ale nervózní těkavé Eugeniovy ruce, které mimoděk během rozhovoru, čekání na někoho či osamoceném lelkování skládají předměty denní potřeby, nahodilé zbytky a fragmenty. Rolují je, muchlají, splétají dohromady. Ukazuje možné způsoby lidské kreativity, která nemusí mít z daleka podobu jen plánovaného díla. Eugeniova práce je terapeutická v pravém slova smyslu. Ukazuje činnosti, lidskou posedlost, možnosti seberealizace, spíše než zdeformované předměty, které se staly terčem autorovy nálady a ledabylé tvořivosti.

Dominik Lang 

Eugenio je jistě obsesivně fascinován hranicí lidského života a bravurně dokáže obrátit deprese věcí, se kterými se musíme vyrovnat a přejeme si, aby to bylo co nejdřív obráceno v řešení. 

Ve správné tiskové zprávě o Eugeniovi by se měla objevit zmínka o pocitech, které nám nabízí návštěva černobílého pokoje, návštěva v cizí minulosti. K aktuální výstavě by se hodila poznámka, jak vhodně a s nadhledem/lehkostí se dá pohlížet na teskné téma, jak ze situací na hony vzdálených umění vznikají věci vhodné do galerie. Do teto tiskové zprávy se ale hodí konstatování, že Eugenio přes všechna fakta z věcné tiskovky je soustředěný a velmi milý a vždy přátelský a veselý.

Eugenio je česko–italský umělec dlouhodobě působící v Praze. 

Stavy bezčasí, věci které se dějí, aniž bychom je chtěli, neškodí nám, ani zdaleka nepomáhají, jsou to místa ohlednutí, abychom si uvědomili, že je život plný mezer.

Výstava vznikla s laskavou podporou Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. města Prahy a medialním partnerům Artyčoku.tv a pražské Artmapě.