Tomáš Džadoň: Území nikoho
31. 3. - 17. 4. 2009
vernisáž 30. 3. v 18:00
Můžeš říct na začátek jaké postupy či umělecké strategie ve své práci používás a jak jsi k nim došel?
V poslednej dobe rád pracujem s architektúrou. Kedže to v reále nejde, použivam model. To je teraz bežné. Som pseudoarchitekt, pseudourbanista… O postupoch, či stratégiách nepremýsľam. Dôležitý je príbeh alebo silný dôvod niečo povedať. Jazyk si už svoju podobu nájde. Nie som typ umelca, ktorý si programuje metódy.
Jaký význam v tomto ohledu hrál tvůj přechod do ateliéru Monumentální tvorby Jiřího Příhody?
Prestupoval som s jasným rozhodnutím vstúpi’ť do „aktuálnej skutočnosti“. Na grafike ma „hnevalo“, že sa na ňu ľudia dívali ako na „hezký obrázek“ a nedivali sa čo tam je. Ako keby myšlienka bola za nejakým sklom. Nečitali ju. Chcel som pracovať v realite. Chcel som robiť niečo čo sa len tak nedá obísť. Ako architektúra, nestačí že zavrieš oči. Tým si nepomôžes. Musíš s ňou žit.
V posledních letech pracuješ spíše na větších realizacích v dlouhých časových úsecích. Vznikají v jejich průběhu dílčí, drobné výstupy nebo se soustředíš pouze na jednu věc a její vyznění? Pokud se nemýlím, tak tvoje předchozí práce, ještě v atelieru Jiřího Lindovského, využívaly opačný postup - z mnoha drobných výstupů si vytvářel cykly, které až v jejich celku ukázaly nějaké téma. Můžeš nějak popsat tuhle změnu či vývoj tvé práce?
Ja mám pocit , že moja práca je jedna skladačka. Ci úž ide o grafiky, maľby či aktuálne veci. Nezmenil som postup, len prostriedky. Jednotlivé veci sú prepojené a dobre do seba zapadajú. Ako na tradičnom drevenom zrube.
Další kategorii tvých prací tvoří nákresy nerealizovaných projektů. Jedná se o nápady, které se ti zatím nepodařilo uskutečnit či pro tebe fungují i v této podobě? Musím přiznat, že takové výstupy mi nejsou úplně blízké, pokud se nejedná o utopické vize a projekty, pro které jsou vizualizace na papíře často jedinou možností. Jak bys tyto projekty zařadil či popsal?
Sú dôležité ako objekty, inštalácie, ja v nich nevidím rozdiel. Zvačša ide o veci,v ktorých pracujem s architetúrou ako ready made, a preto ako návrh to inak nejde. A sú to také ideálne varianty mojich inštalácií. Rad by som ich realizoval,zatiaľ však majú podobu nerealizovaných projektov. Čo je dnes utópia? Možno práve tie 3 stodoly na tom paneláku…
Pocházíš ze Slovenska, studoval jsi na AVU v Praze a teď ses na Slovensko aspoň částečně vrátil v roli doktoranda na bratislavské akademii. Vidíš nějaké výrazné rozdíly v současné slovenské a české umelecke produkci?
Česká je veľmi „poučená“, naša trošku zaspatá (momentálne). Veĺkú roľu hraje prostredie, lebo to vplýva na umenie. Myslím, že tu robia umenie, ľudia skúsenejší, oplieskaný životom. Zjednodušene povedané starší. Bez skúseností to proste nejde. Samotnú produkciu tažko porovnávať, skôr prostredie,a to je si myslím zaujímavejšie tu v Čechách. U nás je zase viac problémov, ktoré sa dajú prerozprávať cez umenie. Ideálne je to myslím keď som MEDZI.
Tvorba s prostorem, pod kterou se řadí celá řada přístupů a aktivit, je v současné době velice aktuální, spousta umělců je oslovována, aby navrhli dílo pro konkrétní prostor. Jak vnímáš takový způsob práce vzhledem k vlastní tvorbě a případně jaký typ přístupů jiných umělců je ti blízký?
Ja nepracujem site-specific. Netvorím dielo pre konkrétny priestor. Doležitý je nápad, ktorý prispôsobujem priestoru galérie. Mam rád Olafur Eliasson, a jeho tím. Simulácie prírody, v priestoroch galérie. Galéria má zase zmysel…
Jak vznikla idea pro tvou nejnovější práci v Galerii Jelení? Je to instalace přímo vázaná na prostor Jelení?
Nie, dá sa to inštalovať znova v inom priestore. Jelení však vyhovovala. Dve miestnosti rozdelené tenkou priečkou. Od diplomky ma fascinuje vstupovanie, prechádzanie. Snažím sa nejakým sposobom definovať zmenu. Tých sa v našom priestore odohralo niekolko. Zmenu si uvedomíš , až ked sa zmeníš, albo niečo sa zmení, ona samotná asi neexistuje. V prípade Jelení je to tá tenká priečka, ktorou rýchlo prejdeš do druhej miestnosti. Fyzicky som ju natiahol, aby si prechádzal dlhšie, resp. je to urobené tak, aby si vlastne len prechádzal.
Včera jsem byl u toho, když jsi v galerii kvůli své instalaci posunul pruchod do druhé místnosti, jenom pro úplné vyznění instalace, kterou děláš. Je to preciznost, o které obyčejně vědí jen autoři, protože jakékoliv nedokonalé okolnosti nesmejí být na finální podobě patrné. Navíc je tvé zaujetí patrné i z toho, že jsi do výstavy, která mnohonásobně překročila rozpočet na výstavu, sám investoval. Moc si té opravdovosti cením a děkuju za tvou výstavu.
Výstava vznikla s laskavou podporou Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. města Prahy, díky také patří Patriku Čablovi a Pavlu Kaňkovskému.. za pomoc při instalaci a medialním partnerům Artyčoku.tv a pražské Artmapě.
