Václav Kopecký: Včela z úlu v pohledu
31. 8. – 16. 9. 2010
vernisáž 30. 8. od 18 hod. za osobní účasti autora, s úvodním slovem Jiřího Thýna

Dominik Lang: Jirko, za Václavovu výstavu v Jelení můžeš ty, řekl jsi mi o Václavově bakalářce, kterou měl v Ústí. Kdy si Václavovy věci viděl poprvé, proč sis je zapamatoval? 

Jiří Thýn: Poprvé jsem je viděl na klauzurách v Ústí. Došlo mě, že přichází nová generace, která není zatížená minulostí a nesnaží se jen formálně naplňovat zavedené kánony. To, co mě připadá velmi důležité, je přímost a upřímnost, kterou z těch prací cítím. Další důležitá věc je sociální podtext který se ve Václavově práci objevuje. V tomhle kontextu by mě zajímalo co je pro tebe Václave to "podstatné",  co by v ideálním případě umění mělo splňovat?

Václav Kopecký: Myslím, že umění nemá nic konkrétního sledovat, že tu prostě je. Jako čistý odraz lidské činnosti. To "podstatné" na umění pro mě je, aby ta práce něco vyjadřovala a za něčím si šla. Aby nebyla vytvořena jen sama pro sebe. Což jsem měl zprvu problém s pracemi třeba právě tady Dominika (napr. zúžené futro, vyst. SOUČASNÝ ČESKÝ KUBISMUS), ale už jsem na tom líp.

DL: Vidíš, já se cítím, že jsem na tom pořád stejně. Tedy ne, že bych s tebou s tou samoúčelností souhlasil, přestože právě Kubismus je náhodou dokonalý příklad prvoplánového somoúčelného formalismu a až v dalším významu to byla přesná výstava, která se zabývala i samoúčelností. Dovol mi tedy otázku k formální stránce fotografie, proč fotografové často fotí černobíle, alespoň mám takový pocit, že je to časteji než mimo umělecký provoz, přece to "umělecké" nedělá černobílost. Jsem velkým fanouškem "černobílé" mladší střední generace, o kterou se dnes opírá velká spousta rodící se fotomládeže, ale o to víc exoticky a novátorsky probarvil výstavy třeba právě Jirka. Jde vlastně o to, zda je fotka černobílá nebo barevná?

VK: Samozřejmě, že jde o to, jestli je fotka barevná, černobílá, zrnitá či technicky vysoce kvalitní..  Jen to musí mít svůj důvod. Že by platilo ČB a rovnou přehazujem kolej na uměleckou, to myslím neplatí. Jen barva občas není třeba a zbytečně zahlcuje obraz o nepodstatné, a naopak. A oni fotografové nefotí často černobíle, jen jsme si oblíbili úzký okruh (napadají mne jen čtyři osobnosti) české černobílé mladší střední generace. Když má Jirka na výstavě velkou fotku s názvem "Barevná fotografie" tak se hodí, aby byla barevná. Jirko, četl jsem dnes starší kulturní přehled a tam byl tip od "Jiřího Thýna, fotografa". Cítíš se jako fotograf? Tvá práce je mi např. blízká právě tím odklonem od klasického pojetí vystavujícího fotografa.

JT: Vlastně ani přesně nevím. Není to pro mě podstatné. Nakonec se vždy jedná o nějaké zjednodušení. Asi bych se sám charakterizoval trochu jinak, ale v zásadě mě označení fotograf nevadí. Je ale pravda, že mě fotografie ve své klasické formě nikdy moc nezajímala. Svoje vzory jsem nácházel spíš v jiných oborech. 

Václave, ve svojí bakalářce se vztahuješ k francouzké Nové vlně a o konkrétně k J.L. Godardovi. V čem tě zajímá? Jaké věci tě inspirují? 

VK: Godard mě zajímá a inspiruje v jeho odhodlanosti a snaze věci měnit. Pro mě byl víc zajímavý jeho způsob práce než samotné dílo. To, že věčně nebyl spokojený se stavem současné kinematografie. Byl radikální ve své práci, pokoušel se změnit a oživit film, přešel k videu, aby se pak zas vrátil k filmu. Přinášel nové prvky. V bakalářce jsem zmiňoval ještě situacionisty a RAF (frakce rudé armády), ta obrovská odhodlanost věci měnit je jedno z pojítek. Jeden čas mě zajímala Dogma 95, manifest Larse von Triera a Thomase Vinterberga. To samé udělat pro fotku. Věci, které mě inspirují k tématu ani nehledám, ty nějak sami přicházejí i ve večerních zprávách. 

DL: Václave, Jirka několikrát jako oponent tvé bakalářky zmiňoval kontext. Když jsem studoval, naučil jsem se toto slovo také často. Nebylo to pouze kvůli sympatyím k manželům Ševčíkovím, kteří jej často zmiňují, ale dodnes jsou chvíle, kdy se bez toho slova neobejdu. Jak hodně toto slovo artikuluje tvoje generace, jak je přenosný a srozumitelný přes tvé fotografie, o jak široký kontext jde a jakého je druhu? Je pro tebe kontext důležitý? 

VK: Snažím se zůstat v kontextu fotografie, ale pracovat s ní obsáhleji a svobodněji. Mám pocit, že co se týče fotografického obrazu, už nemám moc čím přispět. Kouzel i banalit jsou plné galerijní sklady. Tak zkouším jestli se s "tou" fotografií dá stále ješte něco dělat. Ale možná je to jen obdobím.

JT: A je pro tebe ve tvé práci důležitá narace? 

VK: Dřív to tak bylo, většinu prací jsem na tom zakládal. Ale teď mi přijde, že k práci přistupuji vědečtěji. Aniž bych tedy cokoli věděl.

JT: Tvoje poslední práce, kterou prezentuješ v Galerii Jelení pracují s obrazovou dekonstrukcí a prostorovou iluzí. Jak jsi k tomuto tématu dospěl a jak ho chápeš v kontextu klasické fotografie?

VK: "Včelou z ůlu v pohledu" jsem se snažil oprostit od klasického rámce, že vystavované fotografie jsou vystavovány jako obrazy na zdi. Ten princip, který jsem použil je na způsob projekce. Projektorem můžeme zacházet s fotografickým obrazem libovolněji než s fotkou na papíře. Můžeme promítnout obraz jen tak do prostoru a on se z části promítne na zeď, na podlahu, ale zaroveň se zachytí i o nějaký objekt v místnosti, židli, skříň, věšák. Obraz se sice roztříští, nicméně v určitém úhlu pohledu se složí zpět v celek. Cítím v tom jistou prostorovost v jinak tak jasně definovaném dvojrozměrném obrazu. Navíc mě zajímala i představa udělat opak fotogramu. Je-li podstatou fotogramu vytvářet obrys předmětu a nechat ho promítnout na fotopapír, tak v tomto případě nechat fotografii promítnout na samý předmět.

DL: Vy mi oba odpustíte hloupou otázku, můžu se ale obou zeptat jak vznikají vaše fotografie? Jirka je příklad umělce, který si aktivně nejen připravuje kompozici snímku, ale i často inscenuje již vyvolané fotografie, lze nějak vyzdvihnout určitou fázi?

JT: Na fotografii je pro mě nejzajímavější její předobraz, to z čeho vzniká. Další fáze je samotné focení, pro mě je to vlastně zvlaštní druh samoty. Ostatní je už jen naplňování provozu.

VK: Poslední dobou pracuju tak, že kompozici snímku a všechny "ty věci" co souvisejí s focením, moc neřeším. Většinou si řeknu, že bych potřeboval obraz úlu se včelou, mám určitou představu záběru, ale jestli bude dobrý nebo špatný světlo (vlastně jaký je to dobrý?) na tom nezáleží. Veškerou práci pak věnuji zvětšování a instalaci. Celkové vyznění je pro mě důležitý.