Jan Pfeiffer: Každý objímá všechny ostatní
8. 9. – 27. 9. 2012
vernisáž 7. 9. v 18:00
Eurytmie je pohybový systém vyvinutý zakladatelem Antroposofie Rudolfem Steinerem jako přímá řeč těla člověka, umožňující bezprostřední sdělení pomocí systému pohybu reprezentujících základní hlásky. V jeskynní nice orámované odtesanou skalní stěnou vyjadřuje muž pomocí eurytmie prosté, opakující se sdělení, je to jediné slovo, "základ". Jakoby tak odkazoval k nějakému obecnějšímu významu materiálu skály kolem něj a současně k instalaci obsahující "základní kámen", umístěné před tímto videem.
Muž který doslova prochází korunami stromů stromořadí, jež jsou příliš nízko. Zdánlivě pouze "podivná" akce získává další rozměr při pohledu na schéma umístěné za videem. To je odvezené od komplexních schémat dánského mystika Martinuse Thomsena, tedy dalšího z reprezentantů onoho druhého myšlení, alternativního k racionálnímu a intelektuálnímu diskurzu jenž ovládal dvacáté století. Ona situace se tím dostává do symbolické roviny, kde se přímočarý pohyb dostává do konjunkce se zpětnou vazbu vyvolávajícími oblouky - stromy.
Pokus vykládat výstavu Jana Pfeifera pro Galerii Jelení, jejíž jednotlivé části byly výše zmíněny, ve smyslu nějaké ideologické linie by ovšem bylo velice scestné. Jan si je plně vědom své nezávislé pozice jako tvůrce, který na okolní svět reaguje vytvářením jeho autonomní interpretace. Jeho životní zkušenost, kdy v dětství prošel systémem Waldorfských škol, jejichž systém výuky byl formulován právěRudolfem Steinerem, ho jistě velmi ovlivnila. Spirituální chápání světa a komplexní pohled na člověka spojený s tímto prostředím, je lecčems v dnešní kultuře kontroverzní, nicméně kulturní struktury s ním spojené a dědictví na které v rámci starší tradice reaguje přináší řadu zajímavých momentů.
Sémantická řeč se kterou Jan pracuje vychází z několika různých podnětů, které ve výsledné realizaci dovádí do syntetizovaného formálního vyjádření. Pro vznik této výstavy byl zásadní jeho nedávný pobyt na palestinských územích a v Izraeli, tedy v oblasti, která v sobě pojí až neuvěřitelně nahuštěnou strukturu kulturních tradic sneméně složitou současnou situací. Jan je obdařen jemnou schopností propojit konkrétní zážitky daného místa se s ním svázaným historickým dědictvím i svým vlastním duchovním světem. Na této výstavě se právě tyto tři prameny slévají do osobité výtvarné interpretace.
Úvodní zmínění Eurytmie nebylo náhodné, podobně jako ona měl být médiem přímého sdílení a vzájemnosti mezi lidmi, i Janova tvorba směřuje od těžko přeložitelných a různé interpretace nabízejících mentálních struktur směrem k jejich abstrakci v podobě výtvarné formy.Estetická řeč se kterou na výstavě operuje je v tomto ohledu sice zpětně dekódovatelná směrem ke svým duchovním kořenům, nicméně snaží se divákovi nabídnout pochopení už na základě sobě samé. Vrací se ke konkrétnímu, k základu.
Viktor Čech
