Michal Czanderle: Kunstlicht
30. 11. – 12. 12. 2013
vernisáž 29. 11. 2013
Výstava Michala Czanderleho odráží jeho fascinaci školní výukou fotografie. To mohu tvrdit nejen jako kurátor výstavy, ale také jako jeho spolužák a kamarád od středoškolních studií. Michal mě vždy iritoval těžko popsatelným tíhnutím k vzdělávacím institucím. Ať již to byl ateliér na brněnské SŠUD nebo studium na pražské FAMU, ke škole vždy choval určitou posvátnou úctu. Také velmi dbá na těsné sepjetí s lidmi ve školním prostředí, to se ale nikdy neprojeví například přehnanou familiérností k pedagogům, naopak Michal si vždy drží odstup. Cení si dlouho rodícího se přátelství, které postupně odkrývá složitost jeho osobnosti a tvůrčího přístupu.
Obsesivnost. Každý člověk, který se seznámil s Michalovou prací, nebo jej zná osobně, nemůže být ve spojitosti jeho s přístupem udiven tímto slovem. Na této výstavě se Michal obsesivně obrací k výuce fotografie, tedy ke svému vzdělání fotografa, ovšem ne tak, jak by se dalo u studenta FAMU očekávat. Nesnímá fotograficky precizní obrazy s dokonale vyváženou tonalitou a správnou ostrostí. Naopak se této cestě vyhýbá, a vytváří často abstraktní fotogramy, či jeho práce vychází z již vytvořeného materiálu.
Takový postup lze najít u promítání diaprojektoru, práce s Michalovým oblíbeným pojmenováním "Bez názvu", úvodním dílem celé výstavy. Na jednotlivých snímcích vidíme rozložené knihy pro výuku profesionálních i amatérských fotografů, kompozice snímků jsou ovšem nahodilé, často bez vzájemných souvislostí. Divák tedy může zažít podobný proces jako student při objevování svého tvůrčího média. Tedy oproti zažitým představám objevování nahodilé a založené na obyčejné obrazové fascinaci.
Ta je přítomná i v další práci v první místnosti, v instalaci "Bez názvu (Bod Fotografie)". Tato instalaceje jedinou prací na výstavě, kde je přítomna "živá fotografie", a to v tom nejvlastnější slova smyslu - na ještě nevyvolaném fotografickém papíru vzniká fotogram stínu v reálném čase projekce diaprojektoru. Jednoduchá konstrukce otevřeného hranolu odkazuje k častým školním fotografickým cvičením s nasvětlenými objekty.
Pro Michalův přístup není slovo obsesivní nijak zvlášť přehnané, možná by bylo možné s jeho osobou použít slov jako autismus či paranoia. Několikrát jsme vedli diskuzi s Michalem právě na toto téma… Samozřejmě není autistou, není ani "čistou duší", ale tato slova si můžeme zmínit, pokud by byl Michal zařazován do pochybných škatulek "konceptu" či "postkonceptu".
V Michalově přístupu rozhodně není na první místě přesná analýza problému, naopak jeho intuice je zmatená a těkavá, a často zveličuje určitou opomíjenou skutečnost. Lze si toho všimnout při vstupu do druhé místnosti v galerii, která je pokrytá lepicími páskami, které ve smrštěné deformaci snaží vyznačit ideální bod pro fotografování místa či scenérie. Tato práce se jmenuje lakonicky "Volba stanoviště (Rozdělení plochy a vedení linií)".
Purismus u Michalovy práce nelze vnímat jako uměleckohistorická škatulku, ale jako druh asketického přístupu, který vede k vizuálně zveličeným fragmentům reality. Grafické plakáty "Bez názvu", vytištěné na obyčejném papíře, vyslovují v podobě diagramu nezpochybnitelné podmínky vzniku každé fotografie. Tak jako všechny práce na výstavě, tyto různé technické záznamy světla odkazují k názvu výstavy "Kunstlicht".
Martin Prudil
Galerii Jelení podporuje MK ČR, Magistrát hl.m.Prahy, Artycok.tv a ArtMap
