Jan Boháč: Dámské a Pánské oddělení
29. 11. – 30.12. 2014
vernisáž: 28.11. 2014
kurátorka: Lada Hubatová-Vacková
(Objekty, které nechtějí být sochou a neutrální aranžérský styl)
Zcela zásadním podnětem pro vznik této kolekce objektů byla návštěva Zlína, kde byl Honza Boháč společně s ateliérem sochařství v květnu tohoto roku. Při návštěvě Baťova Zlína nebylo možné si nevšimnout, že umění tu v době firemního rozkvětu, tj. hlavně mezi dvěma válkami, mělo funkci hlavně – a především – pragmatickou. Ano, byly tu slavné zlínské umělecké salony, ale nebyla tu divoká bezuzdná umělecká avantgarda, nebyly tu noční tančírny a prostor pro bezcílnou melancholii. I umělecká tvorba měla být pro firmu zisková, proto taky Baťa založil uměleckou školu, jejímž cílem měla být řádná uměleckoprůmyslová práce. Těžištěm školních osnov se staly reklama, aranžérství, montážní kompozice. I tvůrčí tvorba se stala firemní prací s jasným cílem. Vidíme to v dobových filmových dokumentech: Alexandr Hackenschmied, světoznámý režisér přízračných surrealistických filmů, pro Baťu ve Zlíně točil filmové reklamy na boty. Vyleštěné střevíce a lodičky, hladké hedvábné punčochy nebo později „silonky“, pracovní „perka“ z moderní „pryže“, mondénní mokasíny… Oslnivý lesk sériového úspěchu!
Honza Boháč to vycítil velmi přesně. Namísto uměleckých objektů se na pomyslný piedestal vystavený obdivnému pohledu ve Zlíně dostávaly ve výkladních skříních boty, oděvy pánského a dámského oddělení. Slupky bez těl. Věci bez majitelů, prostituující ubohé předměty vyzývavě čekající na svého klienta. Aranžované s veškerým umem, speciálně osvětlené neonovou reklamou a rozpohybované na elektrických kolotočích. Opatřené slogany:
U nás koupíte nejen obuv, ale i spokojenost.
Základem člověka jsou jeho boty, jaký je Váš základ?
Honza Boháč na výstavě ukazuje zašlý lesk tehdejšího aranžmá, prázdné a bezcenné předměty vytržené z inscenovaného výkladu. Ukazuje slzy a emoce, které pohled do zářící výkladní skříně vzbuzoval. Bez obchodního aranžmá, bez zrcadlení výkladní skříně se před námi zjevují zvláštní objekty. Jsou to podivuhodné a smutné makety, které jsou dílem jakési rychlé profesní dokonalosti, čalounické práce, stříkání přes šablonu a kašírky. Záměrem Honzy Boháče bylo intenzivně prožít a vyzkoušet si proces aranžérské práce. Figuru „šviháka“ z pánského oddělení pečlivě skládal a vyřezával, tmelil z pomíjivých materiálů – polystyrenu, překližky, sádry. Toto laciné sendvičové jádro pak po jednotlivých dílech čalounil a figurínu tak oblékal a ručně zapošíval. Bránil se vlastnímu autorskému přístupu, měla to být anonymní aranžérská práce s přibližným, neutrálním rukopisem. Práce to měla být precizní, ale zároveň zhola falešná a klamná. Výkladní figury jsou určeny jen pro čelní pohled a nemají záda. Navzdory veškerému úsilí zůstává stále atrapa.
Jsou to plastické figury, a zároveň kulisy, zástupné dekorativní předměty, které mají možnost být sochou, ale nemohou a nechtějí jí být zcela. Tato dvojaká nejistota je jedinou jistotou.
Honza k tomu dodává: „Celé to chápu jako jakýsi rébus nebo hádanku.“
Autorův rébus ponechme nevyřešený, v tom tkví jeho síla.
Lada Hubatová-Vacková
Jan Boháč (*1978) studoval na VŠUP v Praze nejdříve v ateliéru Krištofa Kintery, nyní v ateliéru Dominika Langa a Edith Jeřábkové. Zúčastnil se řady skupinových výstav, v roce 2014 realizoval samostatnou výstavu v Galerii Entrance, v roce 2012 v Galerii Pavilon.
Galerii Jelení podporuje MK ČR, Magistrát hl.m.Prahy, Státní fond kultury ČR
Mediálními partnery jsou Artycok.tv, ArtMap a jlbjlt.net
