Janek Rous: Udržoval jsem se v bdělém stavu tím, že jsem hlasitě a pravidelně tleskal rukama
17. 6. – 25. 6. 2015
vernisáž: 16. 6. 2015

kurátorka: Gabriela Kotikova

Janek Rous studoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru intermediální tvorby Jiřího Příhody. Zpočátku byla jeho díla zaznamenáním vlastních intervencí do okolního prostředí. Např. soubor fotografií s názvem „Obecně neprospěšné činnosti“ představoval situace, ve kterých se věnoval jednu hodinu denně prakticky zbytečné činnosti - zdvojení otisku auta na sněhu, oklepávání sněhu z jednoho stromu během hustého sněžení, obracení listů a kamenů vzhůru nohama při procházení lesem, zvonění v domě na zvonky cizích lidí a sdělování jim svých přání a tajemství... ad. Tím, že vykonával soustavně tuto zdánlivě nesmyslnou činnost, však ve svém důsledku relativizoval naše běžné názory na trávení svého času a hodnot obecně.

V práci s názvem „Neue Dorflichkeit“ (Nová vesnickost) se společně s Janem Trejbalem zaměřili na předměstí - na místa, která jsou vyprázdněná, ztratila svojí smysluplnou historii, nejsou městem ani krajinou. Na těchto místech sázeli agresivní břečťaň do rozpadající se zdi bývalého JZD, obarvovali špinavé stoky na ještě větší černou (netoxickou) barvou, vytvořili vlastní turistické značky k chybějící soše, natřeli nefunkční pouliční osvětlení fostorem… apod. Tato mírně diverzivní činnost ve vyprázdněných krajinných místech zase naopak vytvořila novou historii místa, příběh, nový mýtus.

V díle “Archiv” Janek Rous pracoval se sochou a objektem. Využil estetiku okrajových, nedůležitých, součástí architektur k vytvoření objektů ze stavebních materiálů, betonu, luxferů, tvárnic. Objekty vypadaly jako kusy sloupů, jako nepraktické, „nesmyslné“ součásti architektury, zároveň však měli silnou estetickou stránku.

V poslední době autor používá k celkovému vyznění díla kombinaci audio nahrávek, videa. V díle „Zvuk z pouště“ vytvořil příběh, který vidíme a posloucháme, ale postupně nás mate, nejsme si jisti jeho skutečností, ani pravdivostí. Je to až snový příběh, který nás znejisťuje. Běžná konverzace mezi lidmi se stane podivným, abstraktním zážitkem.

Současná výstava v Galerii Jelení využívá audio nahrávek k vytvoření opět zvláštní atmosféry - slyšíme konkrétní příběh ženy, který vyvolává podivný pocit, při kterém přestaneme rozlišovat přechody mezi reálným světem a fikcí. Výstava je nepřímo komentářem k současného způsobu života, hodnotám, našim falešným představám o tom, co je v životě podstatné. Stejně jako v předchozích dílech skrze tento příběh komentuje i obecnější jevy, které zároveň ironizuje.

Galerii Jelení podporuje MK ČR, Magistrát hl.m.Prahy, Státní fond kultury ČR
Mediálními partnery jsou Artycok.tv, ArtMap a jlbjlt.net