Ondřej Homola: Pašerák
9. 12. – 7. 1. 2016  
vernisáž: 8. 12. 2015

kurátorka: Michaela Banzetová

Černá noc. Rozbouřené moře. Na zádi člunu se houpe lampa, jejíž plamen hrozí každou chvíli sfouknout burácející vítr. Konečně bárka naráží na břeh. Silné paže zvedají těžkou bednu, přehazují ji přes dřevěný okraj loďky a nechávají dopadnout do písku. Víko je dobře přibité, aby se cenný náklad nevysypal do vln. Jiné ruce třímající páčidlo ho povolují. Zpoza temných mraků vysvitne měsíc, který je právě ve fázi úplňku (samozřejmě). Dramaticky nasvětlí noční scénu. Její účastníci zadrží dech a nakloní hlavu nad bednu, aby si mohli prohlédnout lépe její obsah. Ano, stálo to za ten risk!

Z románů a dobrodružných filmů nám zůstala v mysli představa o pašerácích jako o podivných individuích, která za noci převážejí nelegální náklad přes rozbouřené vlny oceánů. Nebezpečí je kompenzováno vidinou velkého výdělku. Romantickou představu o černých pirátech ze středomoří dnes střídají obrázky uprchlíků viděné denně ve zprávách. V bezpečí vlastních příbytků pozorujeme na zářících obrazovkách životy neznámých lidí. Paralelní reality, které probíhají současně, ve stejný okamžik jen na jiných místech. Moderní pašeráci převážejí u nás běžně dostupné potraviny, jako vepřové paštiky, zatímco my si je doma mažeme na chleby.

Rovněž videa zastoupená na této výstavě referují o stejné věci dvojím způsobem – je to hra, příběh o skrytém tajemství a jeho objevení, nebo boj o holý život a snaha získat něco, co je na blahobytném západě považováno za samozřejmost? Je libo cigarety, voňavku, tabák, alkohol, paštiku, tyčinku Mars, či jiné návykové látky? Ne nepodobně také vystavené koláže vytrhují části z odlišných obrazů a spojují je do oku lahodících kompozic, bezpečně uzavřených za sklem. Podobně jako snímky ze zpráv a youtube na monitorech. Přerozdělování moci mezi neklidným východem a uklizeným západem, mezi online světem a pamětí lidstva, je spojeno poutem vzájemné potřeby rubu a líce.

Ondřej Homola (1984) zakončil v letošním roce studium na Fakultě výtvarných umění v Brně. Prošel několika ateliéry různých zaměření – od grafického designu, přes multimédia k malířství. Koláže ve video sekvencích, obrazech, napříč médii a technikami jsou typickým rysem jeho práce. I přes svou relativně krátkou dobu aktivní tvůrčí činnosti má za sebou celou řadu výstav, jeho práce jsou zastoupeny v řadě galerijních i soukromých sbírek.

Stejně jako mezinárodní umělci jeho generace i Homola si témata nachází v sítích internetu. Nekonečný zdroj informací, díky němuž můžeme vědět všichni všechno a vlastně nikdo nic, vytváří pocit žitého života, který není náš. Bohužel a bohu dík! Záleží na vypravěči příběhu a úhlu pohledu. Ten, který je ukazován na výstavě, je estetický a příjemný pro čas strávený v galerii a s uměním. Přitom nám potajmu podsouvá jistý neklid, který si, aniž si to tak úplně uvědomujeme, odnášíme domů. Něco nám zůstává, i když jen jako znepokojující pocit, který nečekaně může vyvolat pohled na flakon parfému. Kdo a kam co vlastně vpašoval?

Michaela Banzetová

Galerii Jelení podporuje MK ČR, Magistrát hl.m.Prahy, Státní fond kultury ČR
Mediálními partnery jsou Artycok.tv, ArtMap a jlbjlt.net