Zabij v sobě Vasila
19. 7. – 7. 8. 2016
vernisáž: 18. 7. 2016
kurátor: Alexey Klyuykov
Vasil Artamonov: Alexi, oslovil jsem tě, abys vybral práce studentů našeho Ateliéru malby 1 na FaVU VUT v Brně pro výstavu v Galerii Jelení. Rozhodl jsem se tak nejenom proto, že jsme přátelé a ve výběru ti důvěřuji, ale zároveň proto, že s ateliérem nemáš moc společného. Můžeš práce studentů posoudit zvnějšku a nebrat v potaz vnitroateliérové vztahy. Jaký klíč pro výběr prací jsi zvolil
Alexey Klyuykov: Měl jsem přibližnou představu, co se v ateliéru odehrává, takže trochu připraven jsem byl. Volba spočívala v tom, zda pro výstavu v Galerii Jelení vybrat jednotlivce, případně dvojici, nebo naopak prezentovat průřez ateliérovou tvorbou. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu, ale výběr jsem omezil na malířské práce s výjimkou několika kreseb. Toto médium v práci studentů převládá a navíc souzní s mými současnými zájmy. Chceš se nějak sám vyjádřit k názvu výstavy?
V. A.: Na začátku jsem si přál svou osobu v rámci této výstavy pokud možno vynechat, ale nakonec je moje jméno přímo v názvu. Zřejmě to tak je v pořádku, jsem až příliš součástí toho ateliéru, součástí kolektivu, ovšem v pozici představitele instituce... což je dost schizofrenní situace. Jsem ten, kdo ateliér určitým způsobem profiluje, i když si to někdy odmítám přiznat. Pojmenovat přesně směřování ateliéru je pro mne také složité, to je opět potřeba vidět z vnějšku. Proto by mě zajímalo, jak ateliér vnímáš ty?
A. K.: Myslím, že chápu tvoje smíšené pocity a možná i obavy. V poslední době se otázka pedagogické autority v rámci uměleckého školství řeší často. Občas mám pocit, že postava vedoucího ateliéru se vnímá jako cosi apriori negativního, jako autorita, která by mohla nedej bože ovlivnit autenticitu studenta a zamezit rozvoji osobnosti. Důvodem je dle mého názoru (samozřejmě pokud pomineme očividné problémy chybných mechanizmů výběrových řízení na pozici pedagogů atp.) nejistá pozice uměleckého školství, pramenící z rozmlženosti hranic současné umělecké činnosti. Uměním může být všechno, nebo taky nic. Kritéria jsou poměrně nejasná.
Mladý student umění je tedy veden především k tomu, aby obstál jako suverénní jednotlivec, jako nositel subjektivní pravdy, jejímž důkazem je autenticita. Být součásti kolektivu, reprezentantem určitého širšího směru, natož něčí "školy", prosazovat zájem skupiny, to vše nepatří do současného uměleckého provozu. V podobné situaci je vedoucí ateliéru vždy označen za autoritáře. Ateliér bez vedoucího je symptomem doby.
Název výstavy ironicky nabádá k vraždě pedagoga (alespoň k mentální vraždě), zároveň je výstava zastřešena pedagogovým jménem. Uvědomuji si, že se přece jenom jedná stále o výstavu studentů, tudíž můj kurátorský výběr byl od začátku omezen na práce lidí z jednoho konkrétního ateliéru, a proto nevidím důvod to nepřiznat. Byl bych nerad, kdyby se výstava tvářila jako soubor děl, která vlastně mimochodem pochází z jednoho ateliéru.
Navíc, když se ptáš na ateliérový profil, musím podotknout, že v širším pohledu tam odraz tvé tvorby nebo osobnosti nevidím nijak zřetelně. Dokonce bych tvrdil, že v rámci výstavy se objevuje spousta uměleckých poloh, které se tobě musí příčit.
V. A.: Popravdě se mi nepříčí... Ve vystaveném výběru jsou práce vytvořené kolektivně i zvlášť jednotlivci. Mám dojem, že výběr sleduje kvalitu v širším průřezu...
A. K.: Pokusil jsem se sestavit výstavu tak, aby se ukázaly všechny výrazné malířské polohy ateliéru nehledě na moje osobní preference. Myslím, že výstavené práce dávají dohromady zajímavý gradient přístupů, od realistických studií po naprostou bezpředmětnost.
Galerii Jelení podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7
Mediální partneři: Artycok.tv, ArtMap, jlbjlt.net
Poděkování: UMA: You Make Art
