Interregnum

práce studentů ateliéru Nová média I AVU

19. 12. 2018 - 13. 1. 2019
vernisáž: 18. 12. 2018 od 18 hodin

autoři videa: Kryštof Brůha, Eva Hřebíková, Magdaléna Kašparová, Philipp Kolychev, Šimon Levitner, Johana Novotná, Mišo Ormos, Jaromír Pesr, Jakub Rajnoch, Tomáš Svoboda, Klára Švandová, Danil Tcytkin, Karolína Vojáčková, Linda Vondrová

kurátor: Tomáš Svoboda

výstava se koná v Knihovně NCSU v prvním patře

Před, při, u, mezi...

Nejlepší způsob, jak využít interregnum, dobu mezivládí, je vzdělání. Je to nejpříhodnější čas poučit se z chyb a nezdarů starého "režimu" (ve smyslu režimu obrazu či politické organizace, ale i režimu komunikace) a zároveň je možné vyzkoušet si teoreticky formulované teze o podobě budoucího uspořádání. Myslitelé z celého světa (dnes už nikoliv jen z euroamerického kontextu), stejně jako čeští kurátoři a kurátorky přinášejí stále preciznější - tu více poetické, jindy drsně přímé nebo vědecky polstrované - analýzy problémů, diskrepancí a krizí, jimiž současné společnosti prochází. Většina se shoduje na tom, že pokud něco neuděláme hned teď, nebude prognóza jistých zítřků mít takovou podobu, jakou bychom chtěli. Jedinými jistotami nastupujícího režimu se stávají přesně ty charakteristiky, které jsou nejméně žádoucí. A to platí pro politiku, klimatickou situaci země i pro současné umění. Ono samo je formou neustálého sebe-vývoje, a to se vším, co k tomu patří, včetně politiky a self-managementu, ale i klasicky definovaných manuálních dovedností či intelektuálního kapitálu. Právě proto je (umělecké) vzdělávání znovu horkým tématem, je totiž znakem sebe-reflexe samotné podstaty (smyslu? formy? pozice?) umění. Jediné, co se počítá, je být při tom, ať už to zahrnuje cokoliv, kdežto distance je čím dál tím víc neopodstatněným luxusem.

Výhodou doby mezivládí je totéž, co je její nevýhodou: není jasné, kdo má moc rozhodovat, neplatí jindy pevně vyžadovaná pravidla a soudržnost mezi lidmi (ale vzhledem k nelidským aktérům naší reality) je nutné budovat a současně rozbíjet dávno ustanovené škodlivé svazky.

Možná jsou to právě nová média, co může pomoci ukázat na to, co jsme sami o sobě zapomněli. Analýza jejich mediality totiž může ukázat na bolavá místa reality, historie novosti pak ukáže na současnost. "Nové" se definuje stejně těžko jako "současné", nejenže chybí onen luxus odstupu, ale ještě navíc mají pojmy hodnotící význam.

Když připočteme navíc definici reality jako mezivládí, tedy čehosi jasně určeného svou neurčitostí a nejistotou, získáme docela dobrý základ, od něhož je možné se odrazit. Nejde o to, že víme, že nic nevíme - samozřejmě, například s jistotou víme, že líp už bylo - hlavní otázkou je, jak pracovat dál?

Právě nová média ve své, historizované definici jakožto fenoménu, který odhalil v plné síle, že "obsah médií je méně důležitý než dopad každého sdělení na sociální, psychologickou a senzorickou úroveň" (McLuhan, Horrocks), mohou být hlasem ze záhrobí doby, která věřila na pokrok a budoucnost měla skoro nadosah ruky.

Studenti Ateliéru nových médií z Akademie výtvarných umění se tak pokusili posvém definovat, co pro ně vlastně nová média znamenají, co od nich sami očekávají a především, jak je chtějí sami utvářet.

Anežka Bartlová

poděkování: Ondřej Chrobák, Gabriela Kotiková, Karina Kottová, Marika Kupková, Jiří Ptáček, Ondřej Stupal, Radek Váňa, Tomáš Vaněk

Galerii Jelení podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net, UMA: You Make Art