Tania Nikulina: Přítelkyně Luny: Setkání 
17. 1. – 11. 2. 2018
vernisáž: 16. 1. 2018 od 18 hodin

kurátorka: Tereza Rudolf

Prostor snu obvykle nemá jasná ohraničení a naše bdělost je jen stálé omezování, příkazy a pojmenovávání. Tania Nikulina vytváří svět, který často ještě není zcela konkrétní. Stejně tak jí vytvářené objekty, vznikající obvykle kombinací hapticky působivých materiálů, jakoby se teprve objevovaly v přítomném světě, ale stále si vymezovaly možnost zůstat na „druhé straně“. Svět těchto počínajících nebo mizejících objektů má v sobě něco z těkavosti vody. Jeho nálada se vlní mezi očekáváním pohádky a neřešitelností chandry. Látka jako tvárný materiál je rytmicky probodávána šicí jehlou, která po sobě zanechává cestu, již spolu s kamerou sleduje naše oko.

Podobně jako film je látka médiem zprostředkovávajícím dotek. Závoj – průsvitnou draperii pro současné (zpětně i pro moderní) umění jako téma a motiv objevil Didi-Huberman. Drapérie mnoho skrývá a současně odhaluje, povstává spolu s ideálem čisté múzy, jen aby se později topila v kanále jako špinavý hadr. Film (a fotografie) v raném pojetí moderny objekty osahávají stejně jako naše oko, dotýkající se světa tisíci neviditelných chloupků.

Zkoumání světa optikou knihy Sašy Sokolova „Škola pro hlupáky“ je někde v pozadí současné výstavy a především v hloubi prezentovaného videa. Čtenář Sokolova se noří do komplikované psychiky hlavního hrdiny, jež pracuje především s jinou časovostí nebo proplétá své a cizí vzpomínky. Podvojnost je vlastní i pracím Nikuliny, její starší videa často těkají od myšlenky k myšlence a časy – nebo lépe – bezčasí se v nich vrství. Aktéři nejsou tak úplně herci, není jasné, zda postavy nosí kostýmy nebo kostýmy nosí postavy. Útržkovitou roztržitost při sobě drží silný pocit vnitřního prázdna a chybění v přemíře možností a vizuálních podnětů.

Aktuální video je pokusem vyzkoušet jinou formu příběhu – civilnější a na první pohled i čitelnější vyprávění. Zatímco ve starších videích často figurují objekty samostatně a scény jsou výrazně autorsky pojaté a divadelně postavené, video Přítelkyně Luny se snaží být vizuálně nenápadné stejně jako jeho ústřední postava/postavy. Snaha dosáhnout všednosti je podtržena přítomností aktérů videa jako performerů objevujících se v průběhu trvání výstavy. Performance má však dvojí efekt – ujišťuje diváka, že to co vidí v galerii je jen fikcí, a současně je právě onou propustnou membránou mezi skutečným a neskutečným. Snaha po dosažení opravdové přítomnosti tak nakonec úmyslně stále znovu selhává a Přítelkyně Luny se třepí, ztrácí a znovu objevuje kdesi na pomezí spolu s autorčinými objekty.

Výstava Přítelkyně Luny je výstavou na pokračování a její další díl – „Hostina“ bude prezentován ve FAIT Gallery.

Tatiana Nikulina je původem z Irkutsku, v Praze absolvovala bakalářský program v ateliéru sochařství UMPRUM, kde pokračuje v magisterském studiu. V současnosti je stážistkou ateliéru Anny Daučíkové na AVU.

Galerii Jelení podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 
Mediální partneři: Artycok.tv, ArtMap, jlbjlt.net, UMA: You Make Art