Free Life

23. 1. – 17. 2. 2019
vernisáž: 22. 1. 2019

studenti Ateliéru intermédií Pavla Sterce, FaVU Brno
Kristýna Gajdošová, Jan Gášek, Barbora Kropáčková, Daniel Nováček, Barbora Šimková, Tereza Vinklárková, Martin Žák

Studentky a studenti Ateliéru intermédií na FaVU v Brně si kladou otázku: „Jak plnohodnotně žít v systému, s jehož principy nesouhlasíme a zároveň vytvářet momenty, v nichž jsme schopni jej přetvářet?"

Způsob využití formátu galerijní prezentace i některé vystavené práce se dotýkají možných alternativních řešení při zajišťování základních potřeb jako je jídlo, bydlení nebo oblečení. Série doprovodných akcí ale rovněž představují potenciální návody, jak zdarma cestovat, jak se kriticky postavit k fenoménu fast fashion nebo obecně jak vytvářet platformy pro komunitní vzdělávání. Recyklace se jakožto princip opakovaného využívání zdrojů i jako subverzivní strategie objevuje v jednotlivých dílech i ve způsobu organizace výstavy a její produkce po materiální stránce. V architektuře výstavního prostoru tak lze rozpoznat části výstavního designu nedávné přehlídky Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018 či fundus z Akademie výtvarných umění.

Dosavadní výstavy Ateliéru intermédií představovaly výhradně kolektivní projekty. Tentokrát studenti prezentují individuální díla, ale duch spolupráce se dá na různých rovinách najít i v tomto výstavním projektu. Ať už je to komunitní obývání části galerie, program organizovaný studenty v průběhu trvání výstavy nebo způsob provázání děl. Úlohou kurátorky v tomto případě bylo vybrat mezi již navrženými tématy a soubory prací.

Tříkanálová videoinstalace Daniela Nováčka The Shoplifting Problem (2018) je dokumentární rekonstrukcí autorem zažité události. Více variant téže zápletky odkazuje k analogickému myšlenkovému experimentu – tzv. tramvajovému dilematu (trolley problem). Pečlivá analýza zdánlivě banální situace může působit až absurdně, ale konfrontuje diváka s vlastní morálkou a způsoby rozhodování při řešení morálních dilemat, která zažívá člověk během krádeže v obchodě s potravinami.

Daniel na výstavě prezentuje také video Zánik Západu (2018) pojmenované po stejnojmenné knize Oswalda Spenglera. Stejně jako Goethův Faust usiluje i západní (faustovská) civilizace po neomezeném vědění a maximalizaci produktivity, zisku a prožitků. Stejně jako v případě Fausta, i zde hrozí „ztráta duše“.

Exponenciálně prohlubované vědomosti o světě nám nabízejí stále větší kontrolu nad naplňováním námi stanovených cílů. Při stále větší možnosti eliminovat prvek náhody v cestě za štěstím už téměř neexistuje žádná neznámá, která by uskutečnění těchto cílů ovlivňovala. Pocit štěstí se dnes v západní společnosti realizuje paralelně s hlubokým odcizením.

Videoinstalace Work Hard in Silence (2017) Terezy Vinklárkové (Gloriya Komarova) odkazuje k fiktivnímu životnímu rozhodnutí narukovat do aktivních záloh Armády ČR. Uživatelé sociálních sítí, přitahovaní její stylizovanou fotografií, jí radí, v čem všem je třeba během této cesty obstát. Autorka afirmuje sexualizované objekty objevující se v počítačových hrách jako „military princess“ či „brave girl“ a nechává promlouvat iritované pozorovatele.

Pro textilní instalaci Fashion Is My Passion (2018) Kristýna Gajdošová zrecyklovala textilní reklamní plakáty řetězců oděvních značek produkujících fast fashion. Ty se často vyhazují a poté se likvidují stejně jako oblečení, které se již nemůže prodávat. Textilní materiál tyto reklamy symbolicky spojuje s nabízeným produktem. Tkaný objekt, který Kristýna vytvořila, pak odkazuje k pomalé metodě zpracování textilních vláken. Upozorňuje tak na jednu z charakteristik nefunkčního tržního systému.

Chňapni knedlíka (2015) je dílem od Barbory Šimkové. Tričko neonacisty, stržené jako trofej při pouliční potyčce mezi neonacisty a Antifou, autorka transformuje do domácí chňapky na horké nádobí. Objekt figuruje jako výstavní artefakt, zároveň slouží jako praktický nástroj v komunitní kuchyni. Boj s neonacismem je veden v ulicích i kuchyních – tedy jako emancipatorní násilí i jako péče.

Vernisážová performance Barbory Kropáčkové pracuje s očekáváním od ženy v roli umělkyně při příležitosti společenských setkání. Při takových příležitostech často vytěsňujeme svoji každodenně vykonávanou reprodukční práci a stáváme se na malý okamžik bytostmi povznesenými od povinností v patriarchátu. Co se stane, když toto chvilkové vytržení porušíme a nekompatibilní role se neočekávaně střetnou?

Jako součást výstavy je rovněž přítomna platforma Vegýna, kterou organizačně zaštiťuje Martin Žák. Byla založena v říjnu 2018 a doteď funguje na FaVU v podobě studentského klubu s možností stravování. V galerii je prezentována jako dislokovaný prostor, naplňovaný zúčastněnými umělci i návštěvníky výstavy. V rámci společné výstavy potom sehrává především roli zprostředkovatele galerijních programů.

Součástí bude například přednáška s projekcí Jana Gáška o cestování nákladními vlaky, která má zpřístupnit tuto možnost cestování i dosud nezasvěceným osobám. Akce bude zahrnovat vyprávění o zkušenostech z cest nebo tipy, na jakých místech nastupovat, jaký vagon si vybrat pro jízdu, čeho se vyvarovat a další praktické rady.

Vždy v pátek před doprovodnou sobotní akcí se v galerii uskuteční setkání zájemců o společný dumpster diving, tedy sběr vyhozeného jídla za účelem jeho zpracování. Shromáždí se tak ingredience k vaření občerstvení pro společnou večeři návštěvníků a vystavujících. Chcete-li se ke společné pochůzce připojit, volejte Martinovi: 777 697 928.

Galerii Jelení podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7

Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net, UMA: You Make Art