Svätopluk Mikyta: Fragmenty fragmentů
20. 12. 2019 – 12. 1. 2020
vernisáž: 19. 12. 2019 od 18 hodin
kurátorka: Gabriela Kotiková
Ve své práci jsi v minulosti pracoval mimo jiné s totalitní diktaturou a s její estetikou. Ze zpětného pohledu si člověk uvědomí, jak moc to bylo aktuální. Po pravdě řečeno, před několika lety jsem to sama takto nevnímala a neuvědomovala jsem si, jak plíživě se rezidua totalitní doby mohou najednou vracet do politiky a do celého veřejného prostoru. Myslím, že tvé dílo bylo v tomto ohledu hodně nadčasové. Vnímal jsi to již tenkrát jako hrozbu, nebo byly tvé práce spíše jistým ironickým komentářem k něčemu, co už nám znovu nehrozí…
Témam ktoré reflektovali minulosť Strednej Európy v súvislosti s totalitárnymi režimami som sa začal venovať z potreby chýbajúcej reflexie týchto tém vo vizuálnom umení v domácom prostredí. Je to generačná výpoveď, ktorá reflektuje pád politickej utópie, vlnu eufórie i poeuforické rozčarovanie.
Možnosť študovať v zahraničí a voľne cestovať mi ponúkla priamu komparáciu s ktorej som vychádzal. Videl som priestor na realizáciu v spracovávaní a komentovaní súčasnosti cez minulosť- cez obrazové materiály - knihy, fotografie a reprodukcie a ich vizuálnu expanziu. Časovo to prirodzene zapadlo do vtedy aktuálneho kontextu historiografického obratu, ktorého vyvrcholením bola 12 DOCUMENTA v Kasseli v roku 2007. Toto obdobie v mojej tvorbe som uzavrel vydaním knihy Homo viator 2017 a knižným objektom „Zeitgeistlos“ v 4 kusoch. Súčasné xenofóbne hrozby sú viditeľnejšie a mediálne prítomnejšie, ale boli tu neustále, zdá sa, akoby boli súčasťou našej mentálnej výbavy. Dlhodobo ich reflektujem cez ironické komentáre i vo svojich denníkových kresbách, ktoré vyjdu knižne budúci rok, ale i v malých občianskych gestách.
Ve tvé práci je zřetelná nostalgie ke klasickým výtvarným technikám, jako jsou grafické techniky, knižní tisk apod. Dá se říci, že tě baví používat právě klasické techniky, jež některým umělcům mohou připadat jako zastaralé nebo konzervativní, a využívat jejich možností novým způsobem? V poslední době vytváříš i trojrozměrné objekty, mimo jiné i z keramiky, s níž také pracuješ úmyslně neestetickým způsobem, a narušuješ tak zažité představy o použití tohoto materiálu…
Nie som nostalgický typ autora, a tiež k minulosti nepristupujem cez prizmu nostalgie.
Áno zaujímajú ma fyzické-analógové techniky, ktoré na jednej strane môžu byť aktuálnym komentárom k digitálnym prístupom. Na druhej strane môže stačiť, ak tieto „klasické výtvarné“ techniky akceptujeme ako legitímne a rovnocenné i v dobe digitálneho ošiaľu sprevádzaného nadprodukciou nehumánneho množstva dát. Koncom 90. rokov, kedy som začínal, to bolo vymedzenie sa voči trendovej vlne nových médií. Vždy ma zaujímali v našom prostredí(československom) okrajové a vytesňované médiá: kresba – grafika – keramika. Dávno předtím, keď keramika ešte nebola cool...
Na výstavě Vzpomínky na minulost II. v roce 2013 Jan Zálešák vybral umělce, kteří svými díly odkazují k modernismu a s jeho estetikou dále pracují. Mezi nimi byl například Zbyněk Baladrán, Alexey Klyuykov, Vasil Artamonov, Václav Magid ad. V určitém smyslu mi tvé dílo připadá blízké i Evě Koťátkové, pracující též se starými archivy fotografií, jiným způsobem k tématu minulosti přistupuje také David Možný, se kterým jsi v nedávné době připravil společnou výstavu v Galerii Etcetera v Brně. Na rozdíl od těchto umělců je ale tvé dílo i ironické a nadsázka v něm hraje poměrně velkou roli. Jak moc je proto tento aspekt tvé práce pro tebe důležitý?
Zálešákovej výstavy som sa rád zúčastnil, myslím si, že Jan správne uchopil a reflektoval našu tvorbu i keď výstava prišla trochu neskoro. Eva Koťátková sa narodila v roku 1982 a v 1989 keď som bol členom študentského štrajkového výboru v gymnáziu na Orave, mala 7 rokov. Nastúpila na scénu o 10 rokov neskôr ako ja, a preto je jej prístup iný ako môj – i keď zdanlivo formálne má ku mne blízko. Som generačne i mentálne oveľa bližšie k J.Mančuškovi, K.Šedej, Z.Baladránovi, J.Skálovi či D.Možnému. Irónia, nadsádzka, humor i vážnosť sú pre mňa veľmi dôležité, myslím si, že nás prepája generečná skúsenosť i vážnosť s ktorou k tomu čo robíme pristupujeme.
Výstava Fragmenty fragmentů mimo jiné poukazuje na limity našeho poznání a interpretace světa. Vše vnímáme pouze skrze nestabilní prostor tvořený množstvím fragmentů, který se stále proměňuje. Poznání je založeno často na zprostředkovaných zkušenostech, neumožňující skutečně objektivní poznání. Je to tak, že připuštění si těchto skutečností by nás mělo vést k větší míře pokory a uvědomění si vlastní nedokonalosti?
Vystavené diela sú výsledkom mojej snahy o nájdenie a rozvinutie skrytého potenciálu existujúcich vecí. Zaujíma ma kontinuita i fenomenológia v umení. Naše poznanie sveta je krehké a nedokonalé, často a opätovne redefinované. Tvorivá práca je sprevádzaná aj omylmi a náhodami, ktorým vychádzam vústrety, je to spojené s experimentovaním a radosťou.
Nesmeruje to však k mentorstve o pokore či nedokonalosti.
Gabriela Kotiková, Svätopluk Mikyta
Výstavní program Galerie Jelení podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7
Partneři: Kostka stav
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net, UMA: You Make Art
