Denisa Langrová: Avian Omen

10. 5. – 2. 6. 2024
vernisáž: 9. 5. 2024 od 18 hodin
komentovaná prohlídka: 17. 5. 2024 od 18.30

kurátorka: Ruta Putramentaite

Ptačí znamení ~ Potíže ve vzduchu

V říši, kde je pravda to, co si lidé myslí, že je pravda, Vėja našla umírající sovu. 

Zatímco Vėja svou péčí přivedla ptáčici zpět k životu, naučily jedna druhou navzájem své jazyky. Dokázaly spolu komunikovat, i když obě věděly, že část toho, co si řeknou, bude vždy ztracena/nesdělena/nepochopena. 

Sova Vėji řekla několik věcí*: 

Ptáci se skládají z příběhů.

Žádný pták nikdy neumře, i kdyby umřel.

Všichni ptáci, kteří kdy žili, mají společnou paměť.

Ptáci naučili lidi, jak ze skalnatých hor stavět svá města. 

Od lidí se ptáci naučili: 

- myšlenku jmen;

- představu „budoucnosti“: jakési nové země hojnosti, která přijde nahradit tu starou; 

- představu času, který se vynořuje z prostoru;

- představu posmrtného života, kterou si přizpůsobili k obrazu svému jako zemi, kam létají mrtví ptáci. Mnoho ptáků do této země odletělo a vrátilo se z ní;

- trik s představou, že svět by mohl být jiný, než je, a proto si přát, aby byl. Přálx bychom si, aby nikdy nepřišlx přes hory, přes řeku, přálx bychom si, aby vůbec nepřišlx. 

~~~

Když se sově vrátilo zdraví a mohla odletět, dala sova Vėji místo rozbitého oka nové. Oko zevnitř zářilo. 

~~~

*Jedná se spíše o interpretaci než o přímé podání ptačí řeči. Pokud byla ptačí řeč nahrazena lidskou, významově i účinkem odlišnou, je to proto, že jiná možnost neexistovala.

Výstavní program Galerie Jelení podporují Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR 
Poděkování: Ondřej Konrád, Jonáš Richter,
Vladislav Švestka
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net a artalk.cz