Strangers When We Meet

15. 10. – 3. 11. 2024
vernisáž: 14. 10. 2024 od 18 hodin

Výstava studentů a absolventů Ateliéru nové estetiky, katedra fotografie FAMU v Praze.

Irma Briford, Filip Doležal, Adéla Geier, Eliška Klimešová, Ondřej Konrád, Maria Koskivirta, Wiktor Marcinkowski, Natálie Pešková, Jakub Prašivka, Lucie Sasínová, Emre Saruhan, Leona Schillerová, Antoni Skwark, Eliška Suchá, Vláďa Švestka, Logan de Raspide Ross, Villads Rex & Hynek Alt, Jen Kratochvil a další

kurátoři: Jen Kratochvil, Hynek Alt

hello, stranger
stranger when we meet, stranger danger, strangers in the night
perfect stranger, strangers on a train, strangers in this town, the stranger
l’étranger, a streetcare named desire, stranger then paradise, stranger things
the second sex, strangers to ourselves, sister outsider
1949, 1991, 1984
strange encounters…
2000
hello, hello, to you all

Brian O’Doherty potkává Camille Henrot.

bílá kostka, černá kostka (není řeč o AI, nebo?), …modrá kostka?

krychle, kostka, kubický metr umění (more or less – ale kolik místa by zabraly všechny ty digitální soubory nebo texty?)

studio nové estetiky používá médium výstavy jako organizační nástroj

asi se nabízí otázka, co chceme organizovat – odpověď může být: Sami sebe. 

toto je výstava začátku semestru, s čerstvou skupinou studentstva a doplněná pár nedávnými absolventy s carte blanche se zapojit podle vlastní úvahy

začínat první týden semestru výstavou může znít jako risk

nebo trik

ale na koho?

scéna je jasně definovaná. dvě obrazovky, velká statická horizontální projekce, přenosná vertikální TV obrazovka, dva studiové reproduktory, koberec, barvy, závěsy, LED světla, všechno v modré. proč modrá? možná kvůli tomu kouzelnýmu psu nebo prostě proto, že jsme hnědou už použili jinde. jsou i jiné barvy? možná příště.

díla jsou v různých formách a fázích vývoje, fungují v různých náladách, tempech, měřítkách nebo mentálních prostorech. teprve si začínají hledat způsoby, jak se navzájem synchronizovat, sladit, nebo se vzájemně rozrušit.

jsme cizinci, když se potkáme, a ne jenom v tom roztomilém starém hollywoodském stylu. jsme cizinci, když se potkáme, a protože celý svět pořád křičí „cizinci pryč!“, naším cílem je udělat z cizinců co nejrychleji kámoše. cizinci jsou možná přátelé, které jsi prostě ještě neměl šanci poznat – samozřejmě ne vždy, ale.

žijeme v době, kdy je všechno neustále ve sporu. slova znamenají pro každého něco jiného. je tu „svoboda“ jako neomezený egoismus, a je tu „svoboda“ jako cesta k postupnému společenskému osvobození. a pak je tu celá škála možností mezi těmito dvěma extrémy.

jsme cizinci, když se potkáme, a často tenhle status používáme jako nástroj segregace. někdy se známe už dlouho, a přesto ze svých sousedů uděláme cizince. probíhající genocida a na ní navázaná „širší válka” jsou tohoto procesu příkladem. ano, ano, víme, víte, ví, ale stejně je dobrý si to při každé možné příležitosti připomenout. 

cizinci můžou být milenci, cizinci můžou být nepřátelé. cizinci tě přitahují tou tajemnou vzdáleností. cizinci tě dokážou vyděsit k smrti. ale kdo je vlastně komu cizincem? ukazování na cizince není nikdy jednosměrný proces. 

to jsem zvědav, jestli nás tahle zkušenost jako studio sblíží. 

Výstavní program Galerie Jelení podporují Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR
Poděkování: Joinmusic
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net, artalk.cz a ArtRevue