Lim Jeong Soo
Nohy velryby

7. 3. – 30. 3. 2025
vernisáž: 6. 3. 2025 od od 18 hodin

kurátorka: Eva Koťátková

Velryby s nohama

Nohy velryby našlapují po dně ještě neobjeveného světa. Spočívají pod hladinou toho, co vidíme a co důvěrně známe jako možnost, jako připomínka toho, že naše těla, naše malé i velké světy, ve kterých žijeme a které spoluutváříme, jsou neustále v pohybu, v permanentním stavu utváření a přeměny, ve vztahu a nikdy ne odděleně a vždycky znovu a znovu beze jména. A že je tahle nejistota naší přirozeností, něčím co nás drží naživu, i když tomu nejsme učeni.

Nohy velryby zůstaly na břehu, odloženy jako něco nepotřebného, zbytečného. Našli je tam lidé a ti si je připevnili na svoje těla jako lovecké trofeje. Skrze ně pak upevňovali svoji dominanci nad zvířaty. I velryby nám už odevzdaly svoje nohy, volali, vzdejte se i vy a ušetříme vaše životy, vzdejte se svých instinktů, už je nebudete dál potřebovat. Vyhradíme vám prostor k pohybu, řekneme vám, co je pro vás dobré a kde je to pro vás bezpečné. 

Nohy velryby se procházejí po břehu a volají na velryby, které se osamostatnily: Hej, kam plavete, myslíte to vážně? Uvážily jste dobře svoje rozhodnutí? Víte, že ostatní to dělají přesně naopak a dělají všechno pro to, aby vystoupili z moře? Nespletly jste si cestu? Nevyhovuje vám pevná půda pod nohama? Jak jinak si vysvětlit, že zahodíte vlastní kopyta pro pohyb v nejistých vodách? 

Nohy velryby se proměnily v ocasy mořských panen, aby nám připomněly limity našich lidských představ a projekcí, zoufalých snah o pojmenování a klasifikaci, když je před námi něco neznámého. Tyhle mořské panny nečekají na vysvobození, nechtějí vyměnit svoje šupinaté tělo za lidské, netouží po přizpůsobení se či převýchově. Přetínají svými ploutvemi naši imaginaci, aby nám ukázaly, že naše pracně vybudované, vykonstruované obrazy jsou nám k ničemu, když se pokoušíme přiblížit se více než lidským bytostem. Učí nás, že je možné žít společně i s vědomím, že nám mnoho o druhých – jejich způsobu života a prožívání zůstane skryto. 

Lim Jeong Soo dlouhodobě zkoumá možnosti prohlubování nebo ještě spíše překračování mezidruhových vztahů, otázku stávání se zvířetem, rostlinou nebo něčím mimo kategorie a druhy. Již v roce 2017 vytvořila performanci Staňte se pouličním stromem nebo se staňte plotem verandy, ve které navigovala lidské tělo směrem k rostlinnému a sledovala limity lidské anatomie a pohybu. V dalších pracích zkoumala jak se dočasně stávat vystaveným objektem, nebo snímala „kůže“ svého pokoje, aby sledovala jejich emoci a výraz. Vytvořila skořápkový objekt, který se přizpůsoboval tvaru a pohybu lidského těla nebo podmínila představení jiného objektu tím, že jej musí mít zároveň oblečena dvě lidská těla, která jsou vůči sobě v blízkém fyzickém kontaktu. Zajímají ji květiny živé i umělé a možnosti nápodoby, píše příběh květin, které se chtěly stát ještě více květinami, zkoumá, jestli může být stín stromu nezávislou entitou. Objekty s názvem Krmit využívají tvar ruky umělkyně, která se mísí s tvary zvířat: mořskými živočichy, masožravými rostlinami, ptáky. Nedávná sochařská série Hromada kůží využívá formy zvětšených zvířecích a rostlinných těl – jejich vnitřků i obalů a poukazuje na provázanost těchto těl jako součástí většího ekosystému, planetárního těla, ve kterém se těla jedněch stávají těly druhých, rozpouštějí se, mísí, vplývají jedno do druhého. V diplomové práci Zůstaň dinosaurem se Lim Jeong Soo věnuje dinosaurům jako zástupcům tvorů, kteří se nacházejí v prostoru mezi skutečnými zvířaty a imaginací. Autorka zkoumá reprezentaci těchto monster (postav mimo normu, bytostí, které jsou nám podobné, ale disponují také neznámými částmi, které nikdy nemůže plně poznat a pochopit) skrze symboly, příběhy a různé druhy vyobrazení, aby se nakonec pokusila o nalezení blízkosti skrze performativitu a tělesnost.

Lim Jeong Soo prostor Galerie Jelení přetvořila ve velrybářskou dílnu tvarů, forem, kůží a dalších rekvizit. Připravuje se zde na performanci stanovenou na poslední den výstavy. Nekuchá velrybu, ale vytváří si nové tělesné části, extenze a varianty vlastního těla, aby se velrybě přiblížila. Tvaruje, vyztužuje, nanáší vrstvy, přikládá na vlastní tělo a zase svléká. Sleduje, co dělá jaké stíny, co vytváří jakou iluzi. Do prostoru rozložené tělo velryby si postupně přivyká na lidské tělo – tohle seznamování a sbližování potrvá téměř měsíc.

Lim Jeong Soo sbírá fakta i mýty, vypráví mnohohlasné příběhy, ve kterých zpochybňuje představu evoluce jako jednosměrného procesu. Přitahují jí bytosti, které lidé a jejich jazyk nemohou plně vnímat a pochopit. Zvířata žijí mimo svoje jména ať už se nám to líbí nebo ne. Jak se můžeme osvobodit, aspoň na chvíli, z  normativity jazyka, který nám sugeruje lidské hierarchie, a pokusit se o odlišné navázání spojení s přírodním světem? Jak se nebát odložit svoje nohy?

Eva Koťátková

Výstavní program Galerie Jelení podporují Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, 
MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR 
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net, artalk.cz, 
ArtRevue a Radio 1