Somatické
Anna Kredba Brodská, Klára Samcová,
Matylda Habartová, Magdalena Rybanská
11. 4. – 4. 5. 2025
vernisáž: 10. 4. 2025
kurátorka: Jimena Mendoza
spolupráce: Tjaša Pogačar
Setkání jsou někdy založena na přátelství a věku, zde to však neplatí stoprocentně - a to i navzdory faktu, že účastnice tohoto projektu jsou generačně spřízněné. Hlavním spojujícím prvkem je zde totiž různorodost a pocit jistého odstupu v rámci skupiny. Dalším společným znakem je dotyk: flirtování s řemeslem i výběr materiálů jsou dokladem zájmu a zvědavosti, navzdory tomu, že jednotlivá díla se mnohdy vzdalují zavedeným technikám, unikají a napínají možnosti formy. Zajímavou a neodmyslitelnou roli při vzniku jednotlivých děl sehrála kontemplace - ať už v samotném pozorování přírody anebo prostřednictvím překonávání překážek skrze všemožné deformace.
Prostorem proudí předivo propletených vztahů, v nichž se kolektivní síly načas setkávají v krajině tělesnosti prožívané jako entita, jako jediné tělo s buňkami slepenými pryskyřicí, spočívající ve společné materii sochařské, nelineární konfigurace.
Od prastarých, staletých tvarů formulovaných velmi zhuštěným jazykem až k poraněním rukou a imaginárním skeletům.
Roztříštěné? Neslučitelné? Pavoučí? Každá z autorek se řídí svou vlastní logikou.
Fáze Broučitrat´
Pravidelné návštěvy lesa a pak i jednotlivé kroky celého kreativního procesu (záznam, čtení i odpovědi) svědčí o vztahu a vzájemné interakci mezi entitami - les / ona, brouk / ona. Zkušenost se zrcadlí v syrovosti hrubých tvarů: (do hlíny otištěné kusy kůry, háčkovaný kostým) – dochází ke střetu protikladů: napětí jemné struktury versus blyštivý kov, křehkost proti tvrdosti. Siluety lidí připomínají kusadla hmyzu, význam se skrývá za nesrozumitelným nápisem. Vysněný jazyk, naslouchat, být naslouchán, tělo na tělo.
Stopy afázie
Aplikací chemlonových vláken vzniká cosi neforemného, cosi, co připomíná tvář.
Anti-klasické busty, které při pohlazení mění svůj tvar, deformují se, ztrácejí původní výraz, jejich světlé oči kamsi uhýbají. Hlava, hlava, hlava, mozek, paměť i jazyk procházejí neproniknutelnými prostory a nabývají na anonymitě. Jasné a konkrétní myšlenky se ztrácejí v afázii (vada řeči), vnitřní se mísí s vnějším, imaginární s reálným, přeskupují se slova. Stopy ztráty.
Zraněné prostory
Větve a papier-mâché spočívají na kovové desce, kus živé tkáně na cestě časem připomíná fosilii nebo snad digitální glitch - cosi mezi amorfním lalokem a internetovým memem. Pocit nehybnosti je přítomen v post hoc myšlenkové operaci. Bolest? Pixelizace? Zásobení? Dovednosti? Latentní infekce přetrvává i po procesu syntézy a zběsilém každodenním scrollování. Touha po rozptýlení a zábavě otravuje povětří pocitem provinilosti a svádění. Narušení kontinuity „reálného“ mimo obrazovku.
Zbloudikost
Masivní špalek, barevné korálky, pryskyřice. Údiv z nepřekonatelné, nadlidské síly přírody, nereprodukovatelné a jedinečné. Procházky i zcela náhodné události vstupují do hry. Pár klacků v širokém souboru kontextů a okolností, smrt a nový život, ve smyslu vizuálním i prostorovém. Krása je přidána jako cosi přebytečného v podobě skleněných korálků a dalších nalezených předmětů, povstává z kontrastu k brutálnímu a surovému materiálu. Stopy na povrchu vykreslují cosi abstraktního, nikoliv znak, ale spíš čas a jednotlivé pauzy v jeho rámci - šlachy a klouby, arytmické procesy neukázněného deníku.
Jimena Mendoza
Magdalena Rybanská (*1999) je slovenská umělkyně působící v Praze. Pracuje napříč médii, jakými jsou sochařství, instalace a fotografie, skrze která zkoumá propojení digitálních a fyzických skutečností. Její tvorba reflektuje roztříštěnost naší pozornosti v digitálním věku, ve kterém se musíme přizpůsobovat novým cestám zpracovávání informací.
Rybanská absolvovala na pražské UMPRUM v ateliéru Socha. Aktuálně studuje magisterský program v ateliéru Socha II na AVU v Praze. Mezi nedávné výstavy Magdaleny Rybanské patří například Browsing Bruises v Basement Gallery, Olomouc (2024), Spitting My Roots Out na festivalu Tehláreň na Slovensku (2022) a Shadow Skins na festivalu Trať v Česku (2022).
Anna Kredba Brodská (*2003) pracuje převážně s přírodními materiály a pozůstatky lidské činnosti, jež nachází během svých cest do přírody. V současnosti se soustředí především na řezbářskou práci se dřevem, do nějž jemně zasahuje, například vsazováním skleněných korálků apod. Vztah ke dřevu jako materiálu získala Brodská už na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově, kde studovala právě řezbářství. V současné době studuje bakalářský program v ateliéru Socha II na pražské AVU.
Klára Samcová (*1995) se ve své tvorbě zabývá vztahem mezi jednotlivcem a společností. Zkoumá konkrétní situace a jejich skryté principy, které jsou zásadní pro lidské chování. Základ její tvorby je využívání technologií a materiálů pro přenos významu. Bakalářský stupeň absolvovala v ateliéru Přírodní materiály na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Nyní studuje magisterský program na AVU v ateliéru Socha II. Návštěvníci se s její tvorbou mohli setkat na výstavách Crash Test 11 / Threshold v MUD Benešov (2021), Laboratoř Umění a nanosvěta v Domě umění Ústí nad Labem (2022).
Matylda Habartová (*1999) pracuje s přírodními materiály, které nachází při svých toulkách a cestách. Opakujícím se motivem v její tvorbě je konfrontace mezi lidmi a hmyzem, jakožto obyvateli různých dimenzí našeho světa. Je absolventkou Katedry nonverbálního divadla na AMU v Praze. Na studium navazuje v ateliéru Socha II na pražské AVU.
Výstavní program Galerie Jelení podporují Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net, artalk.cz a Radio 1
