Jan J. Kotík: Economies of Scale
16. 5. – 9. 6. 2000
kurátorka: Gabriela Bukovinská

Tyto objekty začaly vznikat jako hra se spojováním dvou zdánlivě odlišných prvků: vojenské technologie a jejího vztahu - jak estetického, tak ekonomického - k obyčejným domácím spotřebičům. Připadá mi zajímavé sledovat, jak se technologický pokrok v dějinách často uskutečňoval jako výsledek určité potřeby ve sféře vojenství. Tyto nové technologie se později stávaly součástí běžného domácího života a kultury společností. Mikrovlnná technologie, vyvinutá ve 40. letech, nám nyní za několik vteřin ohřeje kávu, a jiná technologie, která původně sloužila výhradně vládě a vědcům k elektronickému sdílení informací, nám umožňuje třeba poslat fotografii příbuzným v jiné zemi. Ve Spojených státech se velké korporace jako General Electric hrdě hlásí k tomu, že vyrábějí nejen sporák, na němž vaříte, ale také motory pro letadlo, které vás bezpečně dopraví domů. S rozvojem Internetu a mobilní komunikace v celosvětovém měřítku zůstávají tyto vztahy nadále aktuální. Když jsem začal vyrábět tyto objekty jako student na Cooper Union v New Yorku, myslel jsem také na to, jak se nadnárodní korporace ve Spojených státech a Evropě zbavují způsobů myšlení studené války a orientují na domestikální sféru. Vybavuje se fráze typu "od mečů až po radlice". Tyto objekty uznávají změnu stylu uvažování korporací, ale současně poukazují - díky užití částí letadel a vojenských strojů - na význam rozvoje "mečů" pro výrobu "radlic". Tyto skutečnosti jsou možná nyní relevantnější v zemi jako je Česká republika, kde pokrok v materiální oblasti za posledních deset let neobyčejně vzrostl, stejně jako útrapy hospodářství, které se musí přizpůsobit tržně orientovanému kapitalistickému okolí. Vystavené objekty jsou zhotovené výlučně z částí modelů letadel a tanků, z modelových sad, které se dají koupit v běžných hračkářstvích. Můj sochařský materiál potřebný k vytvoření jednoho objektu je záměrně omezen pouze na části, které obsahuje jedna příslušná sada. Musím se vždy nejprve podívat na to, co má z modelu vzniknout a (ještě v obchodě) se pokusit o vizualizaci objektu, který hodlám vytvořit. Např. americká helikoptéra používaná ve válce ve Vietnamu měla části, které se podobaly vysavači Hoover přibližně ze stejného období. To, jak vypadají modely na obalu, určuje, jaký spotřebič z nich později vznikne.

Každý objekt se vejde do dlaně, baví mě práce s tímto rozměrem. Tvary takových miniaturních rozměrů mohou diváka přitáhnout. Jejich agresivní charakter (součásti tanků a bombardérů, střel atd.) je potlačen nejen samotnou přirozeností předmětů, které představují (vysavač, mixér, toastovač, elektrický kartáček na zuby, mobilní telefon), ale i tím, že jsou to v podstatě hračky. Tím se dostáváme k otázce rozměrů a toho, jak divák objekty vnímá. V normálním galerijním kontextu divák předpokládá, že vystavené sochy jsou konečným výsledkem umělcových rozhodnutí a snahy. Protože však tyto spotřebiče vznikly z "modelů" daleko větších předmětů, mohou být také interpretovány jako "makety" věcí, které jednoho dne budou vyrobeny nebo už existují.

Jan J. Kotik