Petra Čiklová, Martin Egert, Milan Kutina, Petr Pavlán: Láska nebo naděje
výstava studentů Petra Lysáčka
25. 6. – 16. 8. 2002

Galerie Jelení: Výstava Láska nebo naděje byla před nedávnem poprvé představena v brněnské Galerii G99, kurátorem Františkem Kowolowskim. Jsou na výstavě v Galerii Jelení nějaká nová díla, nebo se jedná o identický výběr?

Petra Čiklová: Prostor v Galerie v G99 v Brně je odlišný od Galerie Jelení a to bylo jedním z důvodů, proč jsme výstavu přibližně z jedné třetiny změnili. Další důvodem bylo, že si mezi sebou navzájem neklademe žádná kritéria a omezení pro to, co přesně tvoří výstavu "Láska nebo naděje".

GJ: Jedná se o seskupení nejčerstvějších děl ateliéru Petra Lysáčka, nebo byl dál určitý klíč, podle kterého jste díla na tuto výstavu vybírali?

PČ: Každý z nás vytvořil po vlastní úvaze to,  co mu vytanulo na mysli při přemýšlení nad slovy láska - nebo - naděje. 

GJ: Tvá tři videa by bylo možné [mimo další významové roviny] pochopit jako ironický postoj k prezentaci sexuality v umění. Jako určité zesměšnění, ironický komentář podobných výtvarných děl. Je to tak, nebo byl záměrem především abstraktní vizuální a zvukový dojem z filmu?

PČ: Erotika a  sex ve výtvarném umění má svůj význam a já děkuji umění, že mohu vlastní vnitřní svět předávat dál... Sex, erotika atd. jsou věci, na které se pěkně dívá.

GJ: Některé současné umělkyně se ve svých dílech zabývají tělem, ohrožením, zneužitím ženského těla. Vkládají do díla osobní  trýznivé pocity. Co si myslíš o tomto typu ženského umění, často související s feministickým pohledem na svět?

PČ: Umění-pro mne, pro ženu- je především vymýšlet něco nového - umění bez PROBLÉMU!!!!!! Jsem žena -asi ještě nějak zásadně raněna. Kdo ví co bude!  Ale je fakt, že problémy, nad kterými přemýšlím, jsou spíše ovlivněny ženou než mužem. Žena je komplikovaná bytost.

GJ: Z jakého důvodu byl použit velmi odlišný hudební doprovod k jednotlivým videím, která mají jinak částečně příbuznou vizuální stránku? 

PČ: Videa jsou od sebe neoddělitelná. Tvoří jeden celek. Rozmístěním obrazovek v prosoru se zvuk střetává a vytváří další, čtvrtou rovinu - zvuku. Nad obrazem a zvukem přemýšlím dohromady. Nějak podle vnitřní intuice si vybírám co k sobě patří a co spolu navzájem souvisí.