Anna Hulačová + Václav Litvan: Poloostrov
13. 10. – 30. 10. 2009
vernisáž: 12. 10. od 18 hod.
Annu Hulačovou a Václava Litvana v současnosti spojuje mimo jiné ateliér Jiřího Příhody na pražské Akademii. U obou není jejich tvorba pouhou variací práce jejich učitele. V jejich projektech nehraje hlavní roli práce s prostorem, ani důraz na vybroušené koncepční pojetí. Přesto oba patří k nejzajímavějším tvářím tohoto (na poměry AVU) mladého ateliéru. Společně s Patrikem Čablou a několika dalšími tvoří v podmínkách mladé české generace ojedinělý okruh mladých autorů, pro který je určující proces a způsob práce odvozený z principu klasických disciplín, který jakoby dnes ztuha hledal komunikační kanály. Jejich zodpovědný přístup je okořeněn výjimečným citem pro materiál, tvar a kompozici. Sdílejí bezprostřední empatii pro své okolí, které je modelem jejich projektu.
Ať je obecně sebe bezpředmětnější rozlišovat umění na ženské a mužské, je to jeden z možných způsobů jak upozornit na nuance v přístupech obou umělců na aktuální výstavě. Memotechnickou pomůckou mohou být i jejich krátkodobé zkušenosti v odlišných školních ateliérech. Anna Hulačová krátce studovala u Magdaleny Jetelové. Ve svých pracech uplatňuje křehký osobní filtr na dnes konzumem pohlcované lidové tradice a tradiční hodnoty, které, ať to již v současnosti není příliš patrné, byli odrazem úcty k přírodě a jejím zákonitostem, k rodině a k našim předkům. Pro Annu je v její práci příznačná hravá, bezelstná upřímnost. Skutečnost, že vyrůstala na rodinné farmě mezi zvířaty, přenesla jako přísná vegetariánka do vlysu reliéfu, umístěného po obvodu jedné z místností galerie. Zvířátka, v neúměrně veselé náladě jsou nainstalována tak, že se z pozice galerijního exponátu určeného do výše očí stávájí dekorativním prvkem užitkové podlahové lišty. I ve videodokumentacích naznačuje různé podoby vztahu ke zvířatům v každodenním styku. Anna na podzimním dvoře před galerií nechala rozkvést okolní keře pomocí slehačky ve sprayi. Instalace v první místnosti zas připomíná atmosféru prázdninových činností, lavice opuštěná nějakými rošťáky nebo zbytky od pečení perníku zaschlé na zdi.
Václav Litvan je podobně jako například jiný umělec Petr Valer, úspěšným pamětníkem školy Jana Koblasy na AVU. Václavovu práci nejlépe vystihuje výjimečná citlivost pro volbu a užití materiálu a jeho typických vlastností a přirozený klasický řemeslný talent. Již na začátku svého studia zaujal Václav sérií filcových objektů ve tvaru obušku či klobouku. O několik let později vznikla řada různých architektonických prvků. Tyto ze svého principu stabilní a od kamených budov neoddělitelné tvary vyrobil z dílů koberce, který postupně vyřezával z podlahy svého ateliéru. Podobně jako ve své diplomové práci kinetických pásů reaguje (a trochu popírá) instalace pro galerii Jelení fyzikální vlastnosti předmětů: obří betonové hlavice jsou ledabyle zapřeny mezi strop a podlahu galerie. Patník (který je neohroženým ochráncem rohů proti poškození) u vchodu do místnosti je z hlíny, vykopané v předzahrádce a je jen otázkou času kdy se tenhle nestálý objekt pod nohou neopatrného nebo vandalského diváka promění opět v neučitou hromádku zeminy.
Anna Hulačová je studentkou Jiřího Příhody na AVU a držitelkou čestného uznání Essl Award 2009. Václav Litvan letos absolvoval ve stejném ateliéru, vystavoval mimo jiné na výstavě manželů Ševčíkových Forma následuje... risk.
Na vernisáži zazní hudební okno Hajný krade.
Dominik Lang
Výstavu podpořil Magistrát Hlavního Města Prahy a Ministerstvo Kultury ČR.
