Václav Girsa: Line Up the Creatures Vem si pevnou obuv a teplou bundu
2. 11. – 26. 11. 2009
vernisáž: 2. 11. od 18 hod.

If you see a puma don’t smoke. Girsova tvorba má několik paralelních linií a přístupů, a i když se některé náměty opakují, není to výsledek seriálního vyčerpávání, ale spíše časového posunu a aktualizace motivů. Diverzita zpracování, tématických okruhů a materiálů pronikla i do výběru vystavených prací. Ten je podmíněn mj. také ilustrací jednoho z témat, které Václav Girsa otevírá - bezpečnosti umění. Umělci žijí v hájemství umění a galerií, požívají imunitu dostačující k tomu, aby se opakovaně pokoušeli o další překračování dosažených hranic. Ale i diváci se pohybují v paralelním světě bezpečné demonstrace věcí a jevů, v kontrolovaném území „jako“, v rozhraní hry, při níž se divákovi nesmí doopravdy nic stát. Ale co kdyby to tak nebylo? Co kdyby se odpovědnost z umělce, kurátora, instituce přenesla na diváka?

Přímočarý přepis uplynulé skutečnosti se odosobněním od nositele stává fikcí a šifrou. Girsa věří instinktům a ironizuje konceptuální přístupy jejich doslovným nasazením. Přestože na stěnách visí obrazy, místy interaktivní a prostorové, konečný artefakt není skutečně konečný, stejně tak jako výstava. Chce být kontinuem zážitku a počátkem ke spolupráci diváka a umělce. Banální interaktivita a vkládání objektů do obrazů slouží Girsovi ke zdůraznění nenapodobivé podstaty obrazu. Tím vyvstává i jeho přehnaně řečeno magická složka. Jde o to způsobit divákovi, aby zažil něco, co by se mu za normálních okolností nestalo. Girsa dost cestuje. Záznamy a jiné provokace jsou stejně popisné jako neskutečné. Kombinace neočekávaně přímého sdělení a přepísknuté ilustrativnosti přivádí do rozpaků a neumožňuje zaujmout postoj. Častá infantilita výrazu není výsledné stádium, ale přechodník k odbourání vědomého ega. Nic mu není příliš. 

Potřebuje-li z jakýchkoliv důvodů zobrazit gigantický úd, udělá to. Neřeší následky interpretace. Doslovnost není v jeho případě neschopností, ale nástrojem. Z pyje prýští voda a obraz je po zmáčknutí tlačítka zalit blikajícím spermatem. Duchové straší, sopka soptí, v hrobě tráva, no sun no fun, to je jasné. Zkrátka děs a hrůza zaženou diváka na neznámý břeh, který prochází bděle a bez dozoru. 

Edith Jeřábková

Výstava vznikla za laskavé podpory Magistrátu Hlavního města Prahy a Ministerstva Kultury ČR.