Oldřich Morys: Soused
25. 10. – 4. 11. 2011
vernisáž 24. 10. v 18:00
GB: Studoval jsi FaVU v Brně, u kterého profesora? Můžeš o škole něco říci? Máš dojem, že je to konzervativní škola, nebo ti naopak dala to, co jsi jako student v té době potřeboval? Na pražské AVU se studenti ještě před nedávnem bouřili proti tomu, jakým způsobem škola funguje, že nepřipouští žádné změny.
OM: Studoval jsem u Jana Ambrůze.Co mi dala, mimo prostoru atéliéru, neodkážu zhodnotit, diplom je ještě teplý. Nemyslím si, že je FaVU konzervativní.
GB: Který z profesorů byl na škole pro tebe nejzajímavější?
OM: Václav Stratil
GB: Zpočátku jsi pracoval s téměř s klasickou sochou, postupně se stále více dostáváš do roviny netradiční. Z dřívější doby mne zaujalo tvé dílo Stromdeska z roku 2009. Rozříznul jsi živý strom od zhora dolů na dvě poloviny. Výsledkem je zajímavý vizuální záznam, trochu drastický, dá se k této práci něco říci?
OM: Dá. Pomáhal jsem s čištěním pole a sadu, kde byla suchá trnka a měl jsem ji pokácet. Tak jsem ji pokácel jen z části. A stojí tam dodnes. Se zdravým stromem bych to nikdy neudělal.
GB: Dále jsi např. odléval větvičku stromu do formy, tak že vznikla dřevotřísková větvička Remake. Nebo socha Velký zavináč vlastně pracuje proti samotné hmotě dřeva… Líbí se mi též Polička na ulici. Nevím, přesně, kde došlo k jejímu umístění a co na ní přesně bylo?
OM: Bylo to na Bratislavské ulici, kde jsem dříve bydlel. Poličku jsem udělal přesně na míru odpadkům, které se na tom místě válely - každý kus smetí měl svou vlastní přihrádku, každému jsem věnoval stejnou péči, bez ohledu na to, jestli to byla použitá plínka, nebo krabice bonboniéry - vlastně jsmem je tak uspořádal a uklidil a zároveň vystavil a poličku jsem se snažil umístit do architektury domu. Nevydržela tam ani den, někdo ji rozbil a byly to zase odpadky.
GB: Zajímavá je socha Dýhy. Co by se dalo říci o soše Na vodě, šlo o plovoucí skleněné desky na vodě?
OM: Bylo to izolační dvojsklo, nic víc. Má v sobě vduch a tak plave a odráží okolí trochu jinak než hladina. Vyplynulo to ze školního zadání a navíc to bylo v době, kdy jsem se rád koupal. Tak jsem se koupal se sklem. ta skla jsou dost těžká, ale když je člověk položí do vody a pinkne do nich malíčkem, přeplavou rybník. Dýhy, dřevotřísková větvička a stromodeska vznikly v době, kdy jsem pracoval hlavně se stromy, píšeš, že něco jde proti hmotě dřeva. Prostě jsem si s nimi hrál a zkoušel, co ještě vydrží a co už ne. Jsem z Frýdku-Místku a tam jsem byl pořád v lese na horách a miluju stromy. Myslím, že když jsem se přestěhoval do Brna, nezbylo mi, než si začít hrát s jinými věcmi, zkoušet co vydrží a co ne…a taky s lidma
GB: Svou diplomovou práci sám popisuješ takto: “Zavřel jsem se v ateliéru, kam vedou dvoje dveře. Z věcí nacházejících se uvnitř jsem vyskládal dvě instalace, jejichž účelem bylo zamezení vstupu do ateliéru. Jedinou cestou ven se tak stalo střešní okno. Diváci i hodnotící komise, tak byli postaveni před zavřené dveře a úkol hledat průhledy dovnitř (klíčová dírka, okno se schůdky, proškráblá matná folie na okně, střešní okno). Žádným průhledem nebylo možno vidět instalaci jako celek, ten se utvářel až v hlavě diváka na základě viděných fragmentů.” Jaká byla reakce na tuto tvou práci, jak byla hodnocena?
OM: Byla to zase taková hra, na kterou ne všichni z komise přistoupili. Už dříve jsem chtěl pracovat s hodnocením komise, které mi vždy přišlo srandovní, I když to ve škole asi jinak nejde. Obhajoval jsem diplomku, která byla v ateliéru, do kterého nešlo vstoupit. Chtěl jsem přimět komisi-diváky, aby hledali to, co mají chtít vidět a hodnotit. Většina členů komise si hrát nechtěla a tak jsem obhajoval před zavřenýma dveřma, to co bylo za nimi a málokdo to viděl. Byla to absurdní situace a mám pocit, že trvala docela dlouho.
GB: Na současné výstavě v Galerii Jelení jsi si vypůjčil předměty od sousedů, bydlících v témže domě. Z nich jsi vytvořil něco jako “pokoj” v galerii, ve kterém během výstavy bydlíš. Proč je pro tebe důležitá komunikace se sousedy? Jaké byly jejich reakce? Není to tak, že je velmi těžké veřejnost přesvědčit o tom, že současné umění je čiré bláznoství? Je možné člověku, který se nezajímá o současné umění vysvětlit o co v tomto případě jde?
OM: Možná je to trochu předsudek. Lidé byli vstřícní a za některýma sousedama chodím na cigaretu. Vysvětlil jsem jim, že bych se chtěl na chvíli nastěhovat do galerie a bydlet tam s věcmi, které mi dají, nebo půjčí. Shromáždit věci s celého domu a použít je k vybavení vlastního bytu. Na jejich ochotě je pak hodně závislý výsledek (snad to nepíšu, abych se zbavil zodpovědnosti za něj..)
Děkujeme za výstavu
Gabriela Kotiková
rozhovor vzniknul u příložitosti výstavy Oldřicha Moryse v Galerii Jelení, říjen 2011
