v úterý 28. května 2013 v 18 hod
výstava potrvá od 29.5. do 20.6.2013

Oldřich Bystřický (*1981) je absolvent Katedry výtvarné výchovy na UP v Olomouci (2006) a ateliéru malby I na brněnské FaVU (2008). Od ukončení studií žije a pracuje v Praze a Žeravicích.  V Praze tráví nejvíc času ve Veletržním paláci. V Žeravicích na zahradě. 

Bystřický se věnuje sběratelství. Objektem jeho sběratelské možná spíše sběračské vášně ale nejsou žádné věci ověřené hodnoty a dokonce ani nové objevy toho, co by se ještě vůbec mohlo sbírat. Je to doplňování osobního mikrosvěta. Toho, ve kterém nejprve vyrůstal, který jej formoval a který si teď sám vytváří nebo alespoň mění. Není to kolekce, která by se dala zpeněžit, i když si zde můžete dát čaj ze sutnarovských šálků, sedět na krásně zachovalé chromové židli ze stejných let. Vlastní tvorba a sbírání jsou dvě tváře budování si tohoto světa. Bezpečné izolace před vizuálním smogem. Nejedná se o útěk do minulosti k rodinným fotografiím a dalším relikviím, spíše očištění od všeho navíc nebo jakkoliv rušivého. Zároveň je tento sběr a z něho vycházející vlastní tvorba obranou proti plíživé ztrátě detailů. V architektuře, stavebnictví, v podstatě v celém městském prostoru.  Nejde jenom o detaily, které jsme přestali vidět, ale i o ty, které zmizely pod vrstvou polystyrenu a dalších postupů stále rychlejšího stavebního průmyslu. 

Vlastní tvorba je v podstatě logickým vyústěním tohoto specifického sběratelství. Některé věci se nedají najít, vyfotit a možná ani zažít.  Na výstavě v Jelení Bystřický představuje kresebné a malířské záznamy z posledních let. Většina je ze skicáku, který zaplňuje od loňského roku. Sbírá a intuitivně rozvíjí nejrůznější motivy. Ty rostou na papíře někdy spíše nekontrolovaně, organicky. Jindy jsou to přepečlivě konstruované záležitosti. Stejně tak se střídají přímé záznamy gesta s obsesivním zaplňováním papíru, vrstvením a dalším přetvářením a zakrýváním původních motivů. Gesto, jednou rokokový ornament, orientální kaligrafie, jindy spíš tag, graffity podpis z ulice, doplňuje pomalá malba akvarelem. V záznamech se mísí různé přístupy k expresi zároveň s jejím popíráním – schováním pod další vrstvy nebo právě akvarelovým zjemněním. Bystřického zajímá víc rytmizace plochy než iluzivnost. Kresby provází v různé míře také nutnost se rozhodnout. Není to strach z nevratného rozhodnutí, ale potřeba ujasnit si jak moc nechat nekontrolovaně a automaticky gesto plynout, ornament roztékat po papíře. Vedle ornamentů, vypůjčených z nejrůznějších časových období, možná i kultur, kresbami proplouvají podobně nesourodé symboly a také obsesivně se zjevující nápisy. Bystřický se při hromadění nejrůznějších artefaktů (vyhozených dlaždic ze třicátých let, starých fotografií, stavebních příruček) dostává do těžkého rozporu mezi touhou vlastnit další fragmenty okolního světa a zároveň se jimi nenechat přespříliš zahltit. 

Rozhodující roli v Bystřického tvorbě dlouho představuje architektura. Ještě v Olomouci vytvářel papírové objekty, kterými trochu „street artově“ intervenoval do výrazných staveb. Zároveň se věnoval architektuře v malbě. Ve vytváření architektonických kompozic pokračoval v malířském ateliéru v Brně. Souběžně se věnoval tvorbě objektů – mobilů, které by nemohly vzniknout bez architektonického prostředí, pro které byly určeny, podobně jako řada jeho performancí. V aktuálních záznamech ze skicáku se tento setrvalý zájem opět posouvá o něco dál. Místo vytváření pohledů do neexistujících městských zákoutí nebo prázdných interiérů se budovy proměnily na další podvědomý zdroj těchto v podstatě automatických kreseb. Výsledkem jsou kompozice blízké avantgardní typografii.

Galerii Jelení podporuje MK ČR, Magistrát hl.m.Prahy, Artycok.tv a pražská ArtMap